Jazyk lidských duší - jazyk Pravdy

Hluboké pocity jsou zvláštním jazykem, odlišným od obyčejného lidského. Když v sobě člověk překonává to nízké, každý den na sobě pracuje, vyvíjí se, duchovně se jako lidská bytost mění, stává se osvíceným. Když člověk duchovně roste, čelí otázkám svého rozumu. Zkušenosti s duchovními praktikami mu dávají pochopit, že materiální mozek je ve svém chápání omezen a váže se k tělu, ale tělo je pomíjivé a smrtelné. Ovšem Duše, která v něm přebývá, je neviditelná ale věčná. Rozumí, že smyslovou zkušenost nelze hodnověrně předat slovy rozumu. Vždyť duchovní praktiky jsou pouze nástroje, které pomáhají odhalit, poznat a rozvíjet hluboké pocity člověka, s jejichž pomocí komunikuje s Vyššími silami v jejich jazyce – v jazyce hlubokých pocitů. O božském se proto přímo mluvit nedá, protože jakákoli myšlenka bude jen pouhou alegorií. Neboť božské – to je jiný jazyk, jazyk ne rozumu, ale hlubokých pocitů, takový, kterému rozumí Duše každého. Je to společný jazyk lidských Duší. A je to jazyk Pravdy.

Podobná zkušenost s hlubokými pocity přichází s praxí. Existuje podstatný rozdíl mezi asociacemi rozumu a chápáním právě hlubokými pocity. Je těžké předat svou zkušenost pomocí slov. Ačkoli lidé, kteří jsou naladěni na stejnou duchovní vlnu jako ty, tě chápou beze slov. Otázka spočívající v tom, jak se podělit o svoji duchovní zkušenost a jak objasnit lidem opravdovou Realitu, trápila v každé době ty, kdo opravdu poznali Pravdu. Je těžké předat pomocí slov obsah vlastní duchovní zkušenosti, vždyť jde o zkušenost poznání zcela jiného světa, který se od toho materiálního liší. Jinými slovy vše co řekneš, bude přijato materiálním myšlením skrze prizma zkušenosti tohoto světa, a tím pádem to bude buď nesprávně pochopeno, nebo pocitově zkresleno. A k tomu všemu z tisíců lidí, kteří poslouchají, to ve skutečnosti uslyší jen několik´málo z nich. Ostatním to nepřinese žádný užitek. Vždyť hranice Reality jsou známy jen tomu, jehož Oko ji sleduje.

City a hluboké pocity

Existují podstatné rozdíly mezi city vycházejícími z Materiální podstaty a city vycházejícími z Duchovní podstaty (opravdovými, hlubokými city, projevy nejvyšší Lásky). Abychom se například během praktikování metody „Lotosový květ“ mohli ponořit do stavu přiblížení k Duši, procítit hluboké pocity, je v prvé řadě nezbytná naše upřímnost, otevřenost Bohu, je jednoduše zapotřebí jít do nitra své Duše bez ohledu na cokoli. V této meditaci se pěstuje hluboký pocit Lásky k Bohu. Jinými slovy je to síla, která vychází z Duše a užívá se ke svému přímému účelu. Opravdová a správná duchovní praktika je práce s hlubokými pocity a ne s myšlenkami. Během těchto okamžiků v člověku převládá jediné duchovní přání, stejně jako je tomu u Duše. Pro Osobnost je velmi důležité zejména střetnout se s čistým proudem síly, která vychází z Duše. To samozřejmě dodává současné Osobnosti více duchovní síly, začíná více cítit svět Duše, svět Boha a chápat podstatný rozdíl mezi tímto a tamtím světem. To se mimochodem odráží i na fyzické úrovni, na úrovni těla, protože během tohoto stavu dochází k přílivu sil, mohutnému vzestupu endorfinů a jiných hormonů „štěstí“, významně se zlepšuje fyzický a psychický stav člověka.

Obzvlášť zřejmé je to během hlubokých meditací, kdy jsou sundány všechny masky – obrazy člověka, kdy probíhá informační výměna mezi Osobností a Duší. Rád bych upozornil, že k tomu nedochází při všech meditacích, ale zejména u těch, které jsou spojeny s prací na hluboké pocitové úrovni a jsou zaměřeny na probuzení Duše (například duchovní praktika „Lotosový květ“). Člověk je naplněn pocity ze světa Duše, světa Boha. V ideálním případě se meditující natolik pocitově hluboko ponořuje do duchovní praktiky, že když při tom odpojuje veškeré svoje myšlenkově- obrazné vnímání a zcela se vzdává všech myšlenek, vede to k tomu, že začíná přímo vnímat proudění síly vycházející z Duše.

Svět Boha, svět Duše

Osobnost během provádění takových hlubokých meditací cítí tamten svět, procesy, které v materiálním světě nemají obdoby. Proto tamten svět (svět Boha, svět Duše) nelze popsat slovy, je možné ho jedině procítit. V takovém hlubokém meditativním stavu začíná člověk chápat a cítit, co je to opravdová Svoboda, stává se vnitřně nezávislým na mechanismech Materiální podstaty a na agresivních vlivech okolního materiálního světa. Stává se duchovně silnějším, začíná si uvědomovat, co je tento materiální svět zač, že to není jeho rodný domov, ale že je to pro jeho Duši agresivní a nebezpečné prostředí. Ale k tomu všemu dochází samozřejmě pouze tehdy, když se člověk zodpovědně věnuje získávání zkušeností pomocí duchovních praktik, když systematicky kontroluje svoji Materiální podstatu, kontroluje své myšlenky, koná dobré skutky ve vnějším světě, tedy když se pečlivě věnuje vnitřní práci na  sobě samém a když pečlivě shromažďuje dobré činy, myšlenky a city. Ale takoví lidé jsou zpravidla výjimkami. 

Zkreslení

Ve většině případů, když se lidé zkoušejí věnovat duchovním praktikám, setkávají se s určitým zkreslením, ke kterému dochází na úrovni materiálního mozku, přesněji vědomí. Kromě „světelných filtrů – sub-osobností“, skrze které prochází informační tok vycházející z Duše, existují ještě jakési asociativní „světelné filtry“ mozku. V podstatě jsou to naše asociace, které jsou uchovávány ve spižírně paměti, kde jsou uloženy naše životní zkušenosti, dojmy a tak dále. V převážné většině se to týká trojrozměrného světa. Je to dáno tím, že stav vědomí člověka je od doby narození jeho těla nastaven na vnímání tohoto světa, ačkoliv jsou v něm naprogramovány různé pracovní režimy. Pokud člověk změní stav vědomí, může přepínat na jiné programy vnímání.

Hluboká duševní radost

Takže k asociativnímu zkreslení dochází během toho, když mozek zpracovává informace, které se k němu v průběhu meditace dostaly. Pokud člověk vůbec není připraven na takové vnímání informace ve změněném stavu vědomí (z důvodu nesystematické duchovní práce dané Osobnosti, jen tak případ od případu), tak když mozek dešifruje získanou informaci, vydává ji na úrovni již v paměti existujících asociací a převládajících priorit obvyklého světa. Jinými slovy informace získaná při zpracování bude zkreslena asociacemi materiálního světa. K podobnému zkreslení, i když v menší míře, dochází i u těch, kdo se systematicky snaží věnovat meditacím, ale málo se věnují práci na sobě v tom smyslu, aby se snažili kontrolovat myšlenky, vycházející z Materiální podstaty. Problémem je, že ti lidé, kteří se začínají věnovat duchovním praktikám, ještě zcela nechápou, v čem je ten smysl, co vytváří podmínky pro duševní radost. Ve svém vědomí ještě nerozlišují myšlenky a pocity na ty, co vycházejí z Materiální podstaty, a ty, co vycházejí z Duchovní podstaty. Lépe chápou radost, kterou pociťují z různých důvodů v materiálním světě, protože to už je jejich získaná zkušenost. Ale duchovní praktiky, při kterých dochází ke kontaktu Osobnosti s duchovním světem a k pochopení toho, co je to taková opravdová duševní radost, tak to pro žijící Osobnost, stejně jako všechno nové, zpočátku vyžaduje její vlastní aktivní práci, vytrvalost, trpělivost, víru v sebe sama a cílevědomost. Jinými slovy, je to získání nové zkušenosti a to ještě ve stavu vědomí, který pro člověka není obvyklý. Proto je pro začátečníky také lehčí pochopit prvotní informaci pomocí asociativních přirovnání, podobenství a tak dále.

Spojení s Duší

Duše je jako čistý pramen, zdroj. Když cítíš Duši, udržuješ s ní neustálý pocitový kontakt, tak duchovní činy důležité v životě, dobré skutky a pomoc druhým lidem přichází tak, jakoby to pomáhal někdo ze shora. Všechno do sebe zapadá i tehdy, kdy okolnosti nejsou na tvé straně. Ale především cítíš a chápeš tuto podporu na hluboké vnitřní úrovni, jako bys to dopředu věděl. A když se Materiální podstata pouští do toho, aby ti diktovala svoje pravidla hry, dělá to obvykle nevtíravě a nenápadně, tak se pocitové spojení s Duší ztrácí, přesněji řečeno, je výrazně znesnadněno. Obrazně řečeno, čím více tvé pozornosti věnuješ hrám Materiální podstaty, tím větší plocha tohoto čistého pramene je potažena krustou. A čím hlouběji se ponořuješ do každodenních problémů, na které se díváš skrze prizma své Materiální podstaty, tím tlustší je tato krusta. Ta samozřejmě komplikuje spojení Osobnosti s Duší, tedy s Bohem. Začínají v tobě vznikat strachy vyvolané Materiální podstatou, objevuje se mnoho zbytečných zmatků, kupí se mnoho problémů. Přestáváš chápat veškerou důležitost duchovní práce na sobě samém, začínáš se bezdůvodně urážet nebo obviňuješ lidi kolem sebe. Když si všimneš něčeho podobného, věz, že je to další útok tvé Materiální podstaty a že je třeba okamžitě přijmout opatření – obnovit ztracené spojení s Duší, prorazit tuto, obrazně řečeno, narostlou vrstvu krusty. A když se dostaneš k čisté vodě, potom i vymyšlené problémy zmizí, budeš znovu chápat to hlavní a uvidíš svůj základní cíl.

Smysl existence lidské bytosti

Osobnost je pouze zárodek individuálního Vědomí možné budoucí Duchovní Bytosti. V duchovní oblasti ona sama od sebe není nic. Duše v sobě ukrývá velký potenciál. Ale bez splynutí Duše s Osobností může být tento potenciál vypotřebován zbytečně. A právě tehdy, řekneme hypoteticky, dochází k rezonanci vibrací, k osobitému splynutí, „oplodnění“ Duše Osobností, pouze tehdy je zrozena nová, nesmrtelná Duchovní Bytost s individuálním vědomím a velkým duchovním potenciálem. V tom také spočívá smysl lidské existence: buď vítězství Života, nebo porážka Smrtí.

 

Úryvky pocházejí z knihy AllatRa, od autorky Anastasie Novych.