Vejít do Ráje - znamení blížící se Brány

Rozhodující bitva pro člověka, jdoucího po duchovní cestě, nastává tehdy, když započne opravdovou vnitřní práci, když po odložení všech podmíněností bude skutečně pěstovat vnitřní Lásku, půjde k Bohu navzdory všemu, nezastaví se před ničím. Jednoduše řečeno - když se bude přibližovat k Bráně a vstoupí na jediný most (či pěšinu), vedoucí k ní.

Cesta k Bráně duše

Blížící se k Bráně

Tímto hlavním konečným úsekem musí projít všichni lidé, kteří dosáhnou určitého stupně duchovní zralosti, bez ohledu na to, jakou cestou k němu došli. Protože všechny cesty jsou jen různými způsoby hledání, nahmatávání té jediné stezky, která vede k Bráně. Každý člověk, který na tuto cestu vstoupil, vše pozná, ucítí, navíc ho budou provázet znamení. Takové ukazatele v duchovním průvodci. Kromě vnějších znamení, která člověk začne vidět a chápat díky posílenému intuitivnímu vnímání, se objeví ještě jedno velmi důležité znamení.

Plaz

Jakmile člověk vstoupí na most (známý též jako most činvat) či pěšinu - vstoupí do závěrečné bitvy se svou živočišnou podstatou o prvenství duše v tomto těle. Tento symbol se objevuje v podobě hlavy starého plaza, hada nebo draka. Většina lidí začíná vidět, jako by se na ně dívala kobra s nafouklou kapucí. Její pohled není agresívní, ale klidný. Dívá se do očí, spíše do oblasti nosní přepážky. Člověk vidí její obraz před sebou jak se zavřenýma, tak s otevřenýma očima. Na tomto úseku duchovní cesty se pravidelně objevuje před očima i v každodenním životě. Někdy si lidé myslí, že mají nějaké dotěrné halucinace. Had se buď mihne, nebo proplazí. Pro ty, kdo jdou přes most, je to v pořádku.

Hadí Strážce

Každý má samozřejmě svůj obraz plaza. Částečně je to spojeno s vnitřní představivostí, variantami, které má v současné době k dispozici v asociativní paměti. Postoj vůči zjevení tohoto plaza se také liší. Jestliže člověk vyrůstal v oblasti, kde byl had uctíván jako posvátné zvíře, pak bude reagovat více či méně klidně. Ale u člověka, kterému byl od dětství k hadům vštěpován strach, vznikne pocit strachu a odporu. Ale ať je to jak chce, když člověk překoná své iluze, včetně strachu, když zcela opustí svou negativitu a uvědomí si pravdu, tehdy pochopí, že Had je jen první Strážce. Takže když člověk vyjde jako vítěz z této finální bitvy, osobního Armageddonu, uváže svou živočišnou podstatu na řetěz, pak had zmizí. Tomu, kdo prošel prvním Strážcem, se otevírají takové možnosti, díky nimž může řídit nejen přírodní živly, ale i osudy lidí. Člověk se tehdy stává mnohem vyšším a čistším... A celý tento proces není ničím jiným, než práce center hypotalamu - až do částečného či úplného utlumení centra negativních myšlenek - kakodemonu. Mimochodem, podobný proces je ve starodávné józe spojen s probuzením spícího hada a jeho stoupáním po páteři do čakry "tisíciplátečného lotosu", který je projekcí epifýzy.

Hadí Strážce

Vševidoucí Oko

Další průchod probíhá jen pod dohledem, protože na tom úseku duchovní cesty se zapojují už vážnější energie. Ale to už je cesta nemnohých. V podstatě je pro běžného člověka důležité vyjít vítězně ze svého osobního Armageddonu, dostat se k Bráně a projít přes prvního Strážce. A k této úrovni vede právě Lotosový květ. Pak začínají úplně jiné meditace, kde se stanovují nové cíle a úkoly, ale to je lidem v podstatě k ničemu, to je cesta Bódhisattvů. Z masy lidí, kteří šlapou po duchovních cestách, jen málokdo dojde k mostu, o Bráně už ani nemluvě. I když je to to nejprimitivnější a nejelementárnější ve skutečné duchovní práci... A dál, tam začíná cesta vyvolených, spojená s otevřením epifýzy. Na této cestě se objevuje další znak - Oko, nebo jak se ještě říká - Vševidoucí Oko. Na Východě se tento znak nazývá Vševidoucí oko Východu. Ve starověkém Egyptě ho nazývali Okem Boha Hora. A jeho pradávné jméno bylo Oko Bohyně Faetonu nebo planety Faeton. Jen jednotlivci z celého kdysi žijícího lidstva prošli tuto cestu...

Vševidoucí oko - Horovo oko

Člověk svobodný

Lotosový Květ, to je etapa získání vnitřní Svobody. Lidé, kteří prošli tímto posledním úsekem na duchovní cestě k Bráně, si navzájem rozumí beze slov. Potkávají se jako bratři, i když mohou patřit do zcela různých náboženských organizací. Proč? Protože uvnitř se stávají svobodnými a uvědomují si, že slouží stejnému Bohu, a že není důležité, jak Jej lidé nazývají. Prostě každý z nich slouží jiným způsobem. A toto chápání je za slovy. Člověk, nacházející se v Bohu, je zcela osvobozen od všech předsudků. Když se Bůh nachází v něm, v podstatě najde sebe sama skutečného, své věčné štěstí, které nemá srovnání s pozemskými radostmi. Takový člověk nikdy nevymění ani jedinou hodinu, minutu, vteřinu tohoto blaženého stavu života v Bohu za desetileté mládí, zdraví, materiálních potěšení a požitků, a to i v případě, že bude mít moc nad celým světem. Protože pro daného člověka je to totéž, jako vyměnit například pití čaje v teplém útulném domě, s nejbližší, nejdražší osobou za připoutání ke kůlu uprostřed náměstí, kde je bit, mučen, pálen rozžhaveným železem. Takový je to rozdíl pro ty, kteří to chápou.

Text pochází z knihy Ptáci a kámen od Anastasie Novych. Téma duchovní cesty je podrobně rozepsáno ve všech jejích knihách. Pro ty, kdo chtějí na duchovní cestu vstoupit a nevědí, kde a jak začít, doporučuji začít knihou Sensei ze Šambaly, kniha první, kde jsou vysvětleny důležité termíny a popsány úplně první kroky na duchovní cestě. Vše další je v ostatních navazujících dílech a v neposlední řadě v knize AllatRa. Všechny články související s tímto tématem jsou sdruženy na společném štítku - stačí kliknout na odkaz Brána.

AllatRa