O dosahování vnitřního ticha
Existuje taková možnost, kdy se lidský duch sjednocuje s Duchem Božím — a získává vládu nad tělem. A podřizují se pak nemohoucnosti tělesné a nemohoucnosti duševní takové vůli člověka, která je vždy v souhlase s Boží Vůlí!
Ale jak se tomu všemu naučit? Pro začátek je třeba duši nečistoty zbavit. Pokáním, pokorou a odpouštěním se duše očišťuje. Hned napoprvé neřesti z duše neodcházejí. Pokání je veliká práce v uvědomování si své nedokonalosti a polepšení: nesprávných myšlenek, i hříšných činů, i nedokonalých emocí.
Postupně si mnich přivyká k životu v nepřetržitém předstoupení před Bohem. Ne slovy, ale činy se snaží nehřešit každý den svého života! A tehdy — jakoby mezi minulostí a budoucností stane očištěná duše před Bohem a jako by říkala: «Všechno, co je ve mně dobré, je pro Tebe, Pane! A všechno, co bylo předtím špatné, ať je zničeno! Nepřipustím už víc hřích — kvůli Tobě, Pane!» Právě takové usilování Bůh potřebuje! A tehdy se jakoby smývá tvoje minulost!
A jestliže je v životě čistota vzadu — pak je čistota i vepředu! A právě v této podivuhodné chvíli předstoupení před Bohem — se otevírá i veliké ticho: něžné, průzračné, nekonečné! Ale pocítit je ho možné — jenom uvnitř duchovního srdce, otevřeného dokořán!
To se teď můžeš začít učit poznávat. Pro začátek mám pro tebe jednoduchý úkol:
Slyšíš, jak zvoní zvon? Jako by vyzýval lidi, aby si vzpomněli na Boha… Jeho zvuk zaplňuje prostor na mnoho kilometrů! Rozšiřuje se a rozšiřuje… A v dáli — tam, kde už není slyšet zvuk — jakoby pokračuje a šíří se dál ticho, které z něho vzniklo… Představ si tedy, že i ty jsi jako zvon: také uvnitř dutý a ohromný. A — zvon se začíná rozhoupávat… Nevydává zvuk, jenom tichou prosbu, obrácenou k Bohu Všudypřítomnému! A to ticho pak — jakoby zvoní!…
Poslouchej to ticho! V něm je možné pocítit Boha!
… Hmatatelné ticho nezaplňovalo jen prostor kolem jejich těl. Ale to ticho jakoby úplně zaplnilo jejich celu … Šířilo se také i v prostranství nad malým městečkem, rozkládajícím se na břehu široké řeky… Šířilo se a objímalo všechny ty, kteří svojí láskou směřovali ke Kristu! Ale objímalo také i všechny ty, kteří tu lásku ještě nepoznali…
Něžně, tak jako vzduch, který dýchají všichni tvorové, zaplňovalo to ticho všechno kolem. A všechno jsoucí ho obsahovalo uvnitř sebe…
— Je to neobyčejný zázrak!… Jako by se všechny myšlenky zastavily!… A existuje jenom to ticho! — pronesl ohromený Nikolaj.
— Ano, teď jsi pocítil ticho srdečné. Je to jako první krok. Potom to ticho můžeš naplnit láskou k Bohu.
Vidíš tu svíčku? Plamen je teplý, něžný, zářivý. Jazýček ohně se zvedá do výšky. A jestliže se vzduch kolem nepohybuje — pak je jakoby nepohyblivý ve svém hoření i celý plamen. Ať se ve tvých prsou rozhoří podobný plamen lásky k Bohu — a ať se jeho světlo šíří! A potom jím ozař všechna zákoutí uvnitř těla, abys z něho vyhnal všechno temné, těžké, zachmuřené. Všechna tma — jakoby vyhoří! Ponoř i svou mysl do toho světla.
Ruce ať se také tím světlem naplní! Skrz dlaně ať se prolévá světlo — jako u Apoštolů, když přikládáním rukou léčili churavosti lidské!
Celý trup a nohy — ať to světlo zaplní. Jako když se nádoba naplňuje průzračnou vodou — ať je tak tělo tím světlem zaplaveno!
Je třeba to tak mnohokrát opakovat! Musíš pracovat na přeměnění duše i těla! A pak — za nějaký čas — se tělo může stát nádobou pro Ducha Svatého, pramenem Světla Božího! Tak jako plamen svíčky vyzařuje světlo — tak může i člověk nosit kolem svého těla takový stejnoměrný a měkký oheň lásky!
A potom… Ano, tělo lidské se skutečně může stát nositelem Obrazu Božího — vnitřního Krista! Právě tak se uč ticho duše postihovat, lásku k Bohu v sobě zapalovat! Jakmile pocítíš teplo a světlo v srdci duchovním rozšířeném a očištěném — pozvi Pána Ježíše do srdce! A tehdy poznáš, že Bůh je Bůh Živý!
Úryvek z článku: Podobenství o tajemství «chytré modlitby» a dosahování vnitřního ticha
O Modlitbě Ježíšově - srdeční modlitba