Co se stane, když v životě nestihneš udělat to nejdůležitější?
Život - existence lidské bytosti zde na zemi má jeden zcela určitý smysl - transformaci a získání Věčného Života. Každý člověk má Duši (částečku Věčnosti) a Osobnost. Podaří-li se této Osobnosti nasměrovat se k Duši a spojit se s ní, pak dosáhla svého cíle. Po smrti těla se stává nesmrtelnou duchovní bytostí - andělem. Co se ale stane, když se s Duší nespojí? V knize Ezoosmóza od Anastasie Novych se nachází toto velmi jednoduché pravdivé vysvětlení.
Představ si, že duše je vajíčko a spermie jsou Osobnosti v těle po reinkarnaci. Osobnost se během svého života, v našem případě spermie, přibližuje k vajíčku. Celý život se okolo ní vrtí, otáčí, ale nedaří se jí ho oplodnit. A tak chudinka, když promrhala veškerou svoji životní sílu, zůstává vedle ní, řekněme, uschlá v podobě Osobnosti s celým svým komplexem méněcennosti. Pak prochází reinkarnací. Další spermie - Osobnost se vrhá k tomu samému vajíčku - duši. A i ta celý svůj život jen povrtí ocáskem, jak se pohybuje materiálním směrem. A místo na duchovní oplození vajíčka promrhala svoji životní energii na vlastní egoizmus. Když došla životní síla, odehraje se s touto Osobností ta samá historie méněcennosti, která ji uvrhne do horšího smyslového utrpení než peklo.
Opět reinkarnace.
Třetí spermie se vrhá k vajíčku. Snaha o oplodnění opět nedopadla. A tak dál. Po uplynutí určité doby v případě, že žádné ze spermií - Osobností se přeci jen nepodaří oplodnit vajíčko - duši, jsou všechny tyto uschlé spermie se smyslovými komplexy, jež se nacházejí vedle duše, zničeny. A vajíčko v určitém smyslu taky. Poněvadž kdo potřebuje neoplodněné vajíčko-duši, pokud nesplnilo svou funkci? Proto je i ono přeměněno do něčeho jiného.
Vždyť jaký je cíl? Aby se Osobnost svojí silou Lásky, čistou Vírou mohla spojit se svojí duší. Proč je to potřeba? Proto, že při takovém oplodnění se rodí zcela kvalitativně nová duchovní bytost, řekněme, anděl. No a právě v něm se reálně projevují vlastnosti, obrazně řečeno, genů věčnosti duše a genů mocné životní síly. Tohle všechno je samozřejmě řečeno velmi hrubě a velmi primitivně. Celkově vzato, je to přibližně jako v chemii – pokud znáš zákony probíhajících procesů a spojíš dva různé chemické prvky, dostaneš zcela kvalitativně novou látku, substanci s mimořádnou zásobou energie.
Každý člověk má svoji šanci během života duši oplodnit a stát se novou bytostí. Hlavní je, aby se mu chtělo dosáhnout svého cíle, aby se zřekl negativních myšlenek a pochybností a zcela se soustředil na jeden cíl: pěstovat vnitřní Lásku své Duchovní podstaty. Pokud jde člověk po duchovní cestě pomalu, ale s jistotou, pak, obrazně řečeno, obal vajíčka - duše začíná povolovat pod tlakem Osobnosti. Dokonce i když tato „spermie“ oplodnění nestihla, ale probila třeba jen malinkou trhlinku na cestě k duchovnu, pak další „spermie“- Osobnost zaujímá její směnné místo. Může pak pracovat v trochu lepších podmínkách než její dřívější spolubojovnice. Bude v ní tedy více dobra, od okamžiku zrození více pozitivního.
Vždyť se podívej na děti. V rodině se narodí dvě děti. Při stejných podmínkách výchovy je jedno egoistické, zlé, snaží shrábnout všechno pro sebe, je lhostejné k bolesti ostatních, ale druhé dítě je dobré, štědré, otevřené lidem. To je pro tebe ukazatel práce předešlých Osobností v nich. První dítě se musí během svého života ještě hodně snažit, aby se stalo aspoň trochu dobrým. Hrubě řečeno, aby vyjelo z garáže kakodemona (centrum negativních myšlenek). Ale druhé už je na duchovní cestě a má možnost posilovat svého agatodemona (centrum pozitivních myšlenek) silou Lásky. A po své životní pouti každý z nich bude žít se zásobou citů, které pro sebe vypěstoval během života.
Když u nové Osobnosti dochází ke vzplanutí síly Víry a Lásky, jeho sub - osobnosti (bývalé osobnosti z minulých životů) cítí nejen úlevu, ale i jakési uspokojení. Podobá se to takovému sladkému spánku člověka sužovaného bolestí, když ta bolest na chvíli utichne. Jakmile ale nová Osobnost uvede do chodu své centrum negativních myšlenek, muka začínají nanovo. Právě proto se vždy zdůrazňuje Duchovno v životě lidí, dominance agathodemona.
Kdyby lidé věděli, co je čeká za hranicí, tak by se možná nedopouštěli podobných chyb. Vždyť jak je to u nás? Svatí z generace na generaci prohlašují „Věř!“, ale nás stejně sžírají pochybnosti. Ale ve Víře nesmí být pochybnosti! Pochybnost jsou přípustné ve světě Materiální podstaty. Ale v Duchovním světě, ve světě soustředěných energií, zavání jakákoli pochybnost globálními následky.
Více podrobnějších informací o Duši, sub - osobnostech a reinkarnaci se nachází zde v článku Reinkarnace a sub - osobnosti.Lépe však pročíst si knihy, ze kterých tyto materiály pocházejí , především knihu AllatRa.
