Duchové zemřelých
Jak je to s duchy zemřelých, lze se s nimi spojit? A co se děje, pokud vzpomínáme na zesnulé? Toto je pokračování povídání o reinkarnacích a sub - osobnostech (osobnostech minulých vtělení). Doporučuji přečíst nejprve článek Reinkarnace a Sub - osobnosti, kde se nachází přesné vysvětlení pojmů).
Duch zemřelého - sub - osobnost
Jak je vysvětleno v předešlém článku, člověk jakožto informační struktura po smrti fyzického těla neumírá. Osobnost člověka pokračuje ve své existenci v jiné formě – ve formě sub-osobnosti. Dostatečně silné médium je opravdu schopné vyzvat mrtvého k rozhovoru, navázat kontakt se sub - osobností. Pokud je médium dostatečně silné a je schopné přenést část své životní energie (prány) na sub-osobnost mrtvého člověka a naplnit ji touto energií, tak tato sub-osobnost skutečně dočasně získává schopnost komunikovat s médiem. Pro sub-osobnost je prána živého člověka obrazně řečeno, něco jako „sladká mana“ v „pekelné výhni“, je to možnost, jak na krátkou chvilku získat šanci projevit se. Jak se říká, tímto způsobem médium „vyvolává duši“ zemřelého, aby promluvila. Ve skutečnosti navazuje informační spojení se sub-osobností.
Dochází k tomu pouze v tom případě, kdy už došlo k reinkarnaci člověka a kdy se tato sub-osobnost nachází v materiálním světě v nové živé konstrukci těla s novou Osobností. Přičemž celý tento kontakt probíhá tak, že ho nová Osobnost neregistruje. Ale pokud člověk odešel do Nirvány, tak ho odtud žádné médium ke kontaktu „nevytáhne“, stejně jako člověka, který se ještě nenachází ve stadiu přerodu (ještě není znovu vtělen v materiálním světě). Proč? Protože takové „kontakty“ médií - to je jedna z podob projevů Materiálního rozumu, jde o jeho projev a vztahy ve hmotném světě. Duchovní svět je ale pro Materiální rozum nedostupný.
Nerovná výměna
Ve skutečnosti tedy u opravdového média dochází ke spotřebě vlastní životní energie (prány) jen proto, aby mohl nějakou dobu živit cizí sub-osobnost. Vždyť je to nerovná výměna: spotřeba cenné energie, která je určena pro duchovní růst člověka, za nějakou bezvýznamnou informaci od sub-osobnosti! Ukazuje se, že toto „krmení“ sub-osobnosti, je ve skutečnosti jen dalším trikem Materiálního rozumu! Na základě těchto informací je pochopitelné, proč se tradiční náboženství postavilo proti médiím a odkud se vzaly legendy o hladových duchách, které se lidé snažili „nakrmit“, v lidském chápání. Naštěstí, gramotnost lidí v těchto otázkách není vysoká, a opravdových médií není mnoho, většinou to jsou napodobitelé, kteří publikum baví svými zábavnými, čistě psychologickými triky…
Duchové zemřelých a jejich projekce
Do dnešních dnů se dochovala pověra, že na zesnulé se nemá vzpomínat ve zlém, a pokud tedy na ně vzpomínat, tak pouze v dobrém. A pokud se zemřelý zjeví ve snu, tak se má za to, že „jeho duše ještě nenašla klidu“. Nakolik tyto pověry odpovídají skutečnosti? Pokud vzpomínáme na zemřelé, tak jen z pozice Duchovního principu žijících, z pozice duchovní tvořící Lásky, ale ne v zármutku minulosti. K tomu je navíc třeba pochopit procesy, které při tom probíhají. Zaprvé ve všech případech nemluvíme o Duši člověka jako takové. O ní zpravidla za života člověka nevěděli nejen jeho příbuzní, ale často ani on sám. Mluvíme o Osobnosti člověka, kterou lidé v jeho okolí dobře znali a která se po smrti těla stala sub-osobností. Duše, která odchází na převtělení, se nevrací zpátky k místu svého bývalého „uvěznění“. Ale sub-osobnost jako rozumová informační struktura materiálního světa, která je „zavřená“ v novém těle, může využívat energie tohoto těla (převážně dokud ještě nedozrála nová Osobnost). Krátkodobě získává sílu, je schopná díky svým projekcím navštívit ta místa a ty lidi, ke kterým měla během svého života náklonnost. Sub-osobnost může také projevovat svoji činnost, když na ni (na zemřelého člověka) začínají živí lidé vzpomínat, čímž jí dodávají sílu svojí pozorností. Co to pro živého člověka může mít za následek?
Vzpomínky na zemřelé
Věc spočívá v tom, že když člověk začíná vzpomínat na zemřelého, dochází k následujícímu: tím, že do tohoto procesu vkládá svou pozornost, nelokalizovaný strach, astenické emoce (smutek, sklíčenost, skleslost), jež vznikly v důsledku vzpomínání na zesnulého, tak řečeno jazykem fyziky, předává sub-osobnosti dodatečný „náboj“ (předává jí sílu). A sub-osobnost se díky tomu aktivuje. Znamená to, že proces vzpomínek živých na mrtvé se podobá okamžitému přenosu „náboje“ (síly) z jedné elementární částice na druhou a to nezávisle na čase a prostoru. Sub-osobnost zůstává v novém těle, ale její projekce se při předání tohoto „náboje“ okamžitě projevuje, přesněji řečeno, vstupuje do kontaktu s Osobností člověka, který na ni vzpomíná. Ten na podvědomé úrovni cítí toto spojení se sub-osobností zemřelého, cítí jakousi výměnu informací. Ve skutečnosti sám podporuje tento kontakt svou životní energií. Nemůžeme od toho čekat nic dobrého, protože taková podvědomá výměna informací se sub-osobností v člověku pouze zesiluje projevy Materiální podstaty. V důsledku podobného informačního kontaktu začíná tedy žijící člověk projevovat pocit stesku („těžkosti“), zármutku, stále se mu opakují myšlenky jako: „kdyby žil, nic takového by se nestalo“ nebo „nestalo by se to, kdyby byla naživu“, „on by nedopustil, aby se ke mně takhle chovali“ a podobně. Ve skutečnosti Materiální podstata jednoduše maskuje konzumní přání tohoto člověka (například přání realizace jeho vlastního významu) za představu ztracené Lásky, tím v něm vyvolává stesk po minulosti, strach z nadcházející smrti a tak dále.
Koloběh utrpení
Trpí tím jak ten, kdo vzpomíná, protože v sobě projevuje převládající myšlenky Materiální podstaty (lítost, smutek, skleslost...) , tak i sub-osobnost, na kterou je vzpomínáno. Pro sub-osobnost je takový kontakt na jedné straně setkání s životadárnou silou. Na druhé straně si ale díky takovému živému „náboji“ jasně uvědomuje svoji bezmoc a stav beznaděje. To bývalé Osobnosti (jež se stala sub-osobností) způsobuje jen další utrpení. Navíc taková provokace Materiální podstaty ještě dodatečně zatěžuje nejen tuto sub-osobnost, ale i Osobnost člověka, v jejíž energetické konstrukci se tato sub-osobnost nachází. Pro lepší pochopení toho, co ve skutečnosti pro sub-osobnost znamená podobný kontakt s živým člověkem, si představte člověka, který jde po rozžhavené poušti. Je už odsouzen. Je prakticky na pokraji smrti. Sužují ho bolesti a nesnesitelná žízeň. A v tom na jeho rty spadne z nebe malá kapička vody. Jeho žízeň neuhasí, ale na jedné straně mu dává falešnou naději, že přežije, přesněji mu tak vrací vzpomínky na bývalý život, na druhé straně si ale přesně uvědomuje, že jeho smrt je nevyhnutelná. Toto uvědomění ještě více zesiluje jeho utrpení a muka odsouzence.Takže to je vlastně tak, že svými vzpomínkami v podstatě způsobujeme svým zemřelým příbuzným muka a sami tím potom trpíme.
A pokud se podíváme do historie? Jak asi trpí historické, veřejně známé Osobnosti, přesněji jejich sub-osobnosti, na něž lidé vzpomínají v průběhu ne století ale dokonce tisíciletí? Znamená to, že takové hromadné vzpomínky ještě více ztěžují jejich muka.Pokud jsou lidé pod převládajícím vlivem Materiální podstaty a vzpomínají na ně se zapojením své emocionální síly, tak je to samozřejmě velmi zatěžuje, stejně jako ty, kdo vzpomínají. Ale jak prožili svůj život tady, co si v něm zasloužili, to podle svých zásluh dostávají i tam. Vše je na člověku, na jeho Volbě, kterou činí teď a tady, v každou chvíli, v každý okamžik svého života.
Všechny informace v tomto článku jsou Znalosti, obsažené a dále rozvinuté v encyklopedii prapůvodních Znalostí - knize AllatRa. Článek (v neupravované podobě) je určen k volnému šíření.
Úzce související články
Duše
Reinkarnace a sub - osobnosti
