Duchovní Srdce

V širém poli hluboké brázdy
v nich jako zrcadla třpytí se kaluže.
Jsou plné nebes!
Vždyť všechny vody odrážejí Boží Tvář.

Podzimní vítr čeří hladiny, pročesává les,
žene barevné lístky po asfaltech cest.
Je pokaždé jiný Boží Dech.
Co oživuje tento svět.
A na černém nebi bílé drahokamy?
Tajemství Boha.
Každý zvuk
Jeho hlas.
V každém dobrém slově Jeho laskavost.
A v rozmanitosti světů
Jeho Velikost.

A Boží srdce?
To ozývá se v hrudi člověka.
Jaká to pocta, jaká to sláva!
Nejposvátnější Semeno Života je v nás!
Jeho Světlo svítí jasně
skrze kosti našich příbytků.
Věčnost skrze pomíjivost.
A nemusíme vkládat v hrob své příbytky z hlíny,
vždyť právě nyní žijeme v Jeho nádobě.
Naše životy jsou v Něm!
Může člověk získat větší Dar?

Jsme v samotné nádobě Boží.
Jak malé chomáčky vlající na stříbrném vláknu Lásky.
Můžeme být zářivě bílí
anebo zcela zešednout,
přesto jsme pořád v Něm.

Proč vlastně hledáme Tě
v širém Nekonečnu tajemného Vesmíru,
když Ty jsi tady?

Celé Tvé velké Království je tu!
Zapomněli jsme, jak to vidět.
Zapomněli jsme, jak to slyšet.
Zapomněli jsme, jak to cítit, znát.
Měníme své podoby a klademe před Tebe své otazníky.
A Ty jsi stále tu.
Přítomný, mlčící, Věčný.
Je Věčnost v pomíjivosti.

Celá cesta začíná i končí ve Tvém srdci.