Epocha Ducha Svatého - epocha poslední
Nyní žijeme v epoše Ducha Svatého, to jest Duch Svatý je tady. Nazývá se to Epocha poslední. Ježíš pravil: "A já budu prosit Otce, a dá vám dalšího Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky. Ducha Pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás. "
To je takový jemný rozdíl, proč Ježíš říká "neznají ho", protože když přicházejí proroci, ohlašují, že jsou tady, veřejně. Ale Duch Svatý, on žije tak, jako my - mezi námi. On je opravdu tady a přebývá mezi námi. V poslední době je to jeho funkce. Stavíme se k tomu tak, že všichni proroci už byli. Mohammed byl opravdu poslední. Proroci již nemohou být a lidstvu zbývá poslední šance. Tady musí přebývat Duch Svatý a ten se musí dívat - co si lidé vyberou? To, o čem jsme mluvili, nádherný svět dobra, a nebo to, co tu je. A pokud budeme hovořit ekonomickým jazykem, pokračujeme v rozvoji tohoto podniku nebo jej zlikvidujeme - jako nerentabilní. A On, Duch Svatý, je advokátem i soudcem. Jeho funkce je oddělit mrtvé od živého. A v tom je také smysl.
Duch Svatý je na světě již přítomen. "On je s vámi". A "bude skryt před vámi" - to znamená, že On nebude křičet, že je tady. Ten, kdo vidí, má duchovní oči - vidí Ho, a uši duchovní, slyší Ho, kdo Ho přijímá, ví, kdo je On. Uvidí Ho, pozná Ho a přijde k Němu. A stejně jako On bude sloužit světu duchovnímu. Vždyť Svatý Duch se zabývá tím, co slouží Pánu Bohu.
Protože On je jediný ve svém majestátu, nikomu jinému On sloužit nemůže. Tak i lidé mají sloužit Bohu. Ale společně sloužit je veselejší a nejen to. Stavět svět, takový, o jakém jsme spolu snili, v němž lidé milují jeden druhého, váží si jeden druhého, svět, v němž žijí spokojeně a radují se. Život tam (v duchovním světě) je jen radost, radost a potěšení. Stejně tak život tady má přinášet radost a potěšení. Je nutné odstranit smutek z tohoto života a je to snadné, je to proveditelné... a to je to, oč musíme všichni usilovat. V tom je smysl. A ti, kteří Ho nevidí, tak nevidí. Oni Jeho ne, a On bude předstírat, že nevidí je. Ale už ne jako advokát, ale jako soudce. Sami si vybíráme svůj osud, i tento, i posmrtný.
Co člověku brání vidět Ho? Pýcha. Jedině pýcha brání. "Jsem to já", vyvyšuji se nad tím či oním. Nebo "jak by mohl přijít Utěšitel, nebo kdo..." V různých náboženstvích Ho nazývají různě, i u jiného národa, v jiné zemi. Zapomínají, že Bůh skrývá Pravdu. A proč ji skrývá? Neschovává ji proto, aby ji nenašli ti, kterým je dáno. On ji zakrývá, zneviditelňuje. Vždyť proroka on posílá viditelného, aby byl viděn a aby přes něj mohli lidé slyšet. Ale Utěšitelé, to nejsou proroci, v žádném případě, ti nepřinášejí učení. Ti mluví o tom, co bylo v Písmech, znají podstatu každého Písma. A tak sem přicházejí, aby to vše obnovili. A pokud to lidi nemění, pokud to zavrhují - zavrhují Jeho a pak zůstanou s tím, co mají. Volba je na lidech.
Mnozí ale říkají, že Ježíš řekl "On musí přijít k nám" a v jiné zemi říkají "On musí k nám přijít". A jaký je v tom rozdíl, když jsme všichni jednotní? To my rozdělujeme podle barvy, my rozdělujeme podle řeči, jazyka, my rozdělujeme podle nějakého postavení. A všechno to děláme pod taktovkou Ďábla - rozdělujeme, rozdělujeme, rozdělujeme. (Démon rozděluje, Duch spojuje). A podle čeho spojujeme? Jedině podle vnitřního (duch). A jen tohle povede ke sjednocení, vše ostatní vede k rozdělení.
Dokonce i ty svazy, které zakládají lidé, stejně představují rozdělení. Stejně oddělují jednoho od druhého. K tomu nebo jinému se připojí... a vždy bojují za své postavení, vždy bojují za něco, co jim Ďábel pošeptá. Kdy už konečně budeme žít? Vždyť koho trápíme? Především sami sebe. A sami trpíme. To my budujeme tento život, my ho přece vytváříme, problémy si vyrábíme sami. Říkáme: "děláme to vše pro děti", ale co jim zanecháváme? Vyděláme pár haléřů a dáme jim. Což pár haléřů spraví to, že je zanecháváme prázdnými a nahými? Nedali jsme jim hlavní - nedali jsme jim život. Dali jsme jim dočasnou existenci, i když třeba žijí v dostatku, klidu. Někomu se to podařilo, někomu ne. Problém není v tom. Jaký jsme jim však zanechali svět?
A co jsme mohli udělat? Vytvořit krásný svět, kde nebudou lidé hladovět, nebudou trpět nedostatkem. Kde nebudou narkomani a opilci. Vždyť proč člověk pije? Hlavně z pýchy, aby se povýšil a zveličil - právě tohle dává alkohol a drogová závislost. Je to lež, sebeklam a každý to ví. Vždyť člověk, trošinku duchovně svobodný, nikdy nepožije alkohol nebo drogy, on je nepotřebuje. To, co posiluje moc vědomí nad osobností, nikdy nepožije. Na co? Aby posílil iluze? Těch je kolem plno, kam se podíváš.
Jak může člověk poznat Utěšitele? Stejně jako Ducha Svatého, jenom svým vnitřním světem. Je to velmi snadné. Není třeba se bránit tomu, co cítí Osobnost. A vědomí se bude vzpírat, určitě bude. Má takovou funkci. Když to nechápeš a budeš poslouchat vědomí, nic se nedozvíš, nic neuvidíš, zůstaneš se svým vědomím. Lidé se dělí na dvě kategorie - na ty, kteří přijímají Ducha a na ty, kteří Jej odmítají. Ani ne tak odmítají, prostě mu vzdorují. A dvě kategorie být nemají, má být jen jedna kategorie - lidé. Lidé Boží. A tak to má být. A závisí to na každém, absolutně na každém člověku, jestli to tak bude nebo ne. Co je zapotřebí? Probudit se vzbudit druhého. Pokud o to usiluješ. A když tomu vzdoruješ, pak si přiznej, že jsi Ďáblův sluha, prostě čestně sám sobě. A sám sobě vytváříš osud posmrtný. Říkáš si: "ech, smrt, kdo ví, kdy ta bude?" Teď pomine a přijde smrt. Je mnohem blíže. Čas je relativní, stejně jako prostor a všechno ostatní. A tento život není nic jiného než sen, iluze. Uběhne jako okamžik. Ale to, co zůstane, trvá velmi dlouho. Bude dost času na přemýšlení, pochopení, ale něco udělat, spravit už nebude možné.
Nová společnost
Já osobně bych chtěl vidět takový svět, uvidět na vlastní oči. Jak se lidé odhodlali a postavili svět, v němž stojí za to žít, nejen lidem, ale i těm, kteří ... i Duch Svatý by mohl přijít nebo Utěšitel. Ne proto, abys soudil lidi, ale proto, aby se radoval. Jak krásné by to bylo. Z jedné radosti do druhé. Je to stejné jako přijít třeba do mateřské školky (v pozemském měřítku), ani ne mateřské školky, ale třeba do porodnice, do místnosti, kde je mnoho nemluvňat. Zasáhne to do živého, probouzí to mateřské síly. A mateřské síly, to jsou právě síly Allatu, to čím je obdařeno, to, co prodlužuje, dává život. Příjemné, že? Představte si, jak by Bůh miloval tento svět. A jak by si ho hýčkal mezi jinými světy. Stojí to za to, vynaložit trochu úsilí kvůli Lásce Boží. A kvůli zachování světa tohoto. Velmi bych chtěl uvidět svět takovým. Skutečným, jakým má být.
Vše závisí na samotných lidech, na každém z nás. Nikdo nepřijde a nic za nikoho neudělá, musí to udělat lidé. Jsou jim na to dány síly i možnosti, jen to vše vkládají ne tam, kam mají. Vkládají je do pozemského, ale mohou je klidně použít i na pozemské, ale ať to má nějaký smysl, ať to těší Boha i lidi samotné. Člověku jsou dány síly Allatu pro duchovno odpovědnost za jejich použití je na samotné osobnosti každého. Pouze sám člověk je zodpovědný za své činy, to je svoboda člověka a jeho volba. Co zasel, to sklidí. Jen si představ, kdyby lidé postavili svět, který potěší Boha. A každý, kdo stavěl tento svět - jak se k němu Bůh zachová? Na jaký stupeň takového člověka postaví, když si ho oblíbil mezi všemi světy - svět postavený lidmi. Stojí za to se zamyslet. A nebo je také možný jiný scénář - čekat, kam to přivede Ďábel. Ke propasti, prachu. Myslící lidé pochopí při pohledu na tento svět a to kolem nich. Zde nejsou nutná žádná proroctví, není třeba lidem nic dokazovat. Lidé to musí sami vidět a vědět, co se děje za jejich oknem, co se děje v jejich srdci, co se děje v jejich vědomí.
Přepis z videa Jednota, které velmi doporučuji shlédnout každému, koho zaujal tento text.