Vejít do Ráje
" Skutečným rájem není život v těle, ráj spočívá ve spojení Duše s Bohem."
Cest k Bohu je mnoho, můžete jít oklikou, můžete kličkovat a nebo jít přímo. A přímá cesta k Bohu je skrze poznání a Lásku. Skrze poznání světa a všech jeho aspektů (od mikrosvěta po makrosvět, poznání sebe samého jako biologické a duchovní struktury...). Samozřejmě, poznat všechno je nemožné, ale je třeba se o to snažit. Člověk musí neustále růst ve svých poznáních, intelektuálně se rozvíjet. Protože ta nejcennější cesta vede k poznání Boha skrze rozum, kdy skutečné poznatky překonávají materiální podstatu člověka (s jejími pochybnostmi) a otevírají bránu podvědomí klíčem Lásky. To je věčná neotřesitelná pravda, která vždy existovala v dobách všech rozvinutých lidských civilizací, které kdy na Zemi existovaly. To tedy znamená celkové dozrávání duše, úplné vítězství nad svým materiálním bytím, tedy nad Ďáblem. V křesťanství a islámu se tomu říká osvícení, svatost, která po smrti uvádí do ráje, v buddhismu se to označuje jako probuzení, osvobození z koloběhu reinkarnací, vstup do nirvány.
"Něco" v oceánu podvědomí
Předpokládejme, že my jsme Rozum (vidí, slyší, přemýšlí, analyzuje...). Ve skutečnosti je to však pouze malá část Vědomí. Nazvěme ji jako "Něco". Toto malé Něco pluje na hladině oceánu, jímž je naše podvědomí. V různých hloubkách tohoto oceánu je uložena naše dědičná paměť, podmíněné i nepodmíněné reflexy, tedy veškeré naše nashromážděné zkušenosti. Toto vše má vztah k našemu materiálnímu bytí. Je to naše materiální podstata.
Brána k Duši
Pod vrstvou podvědomí, na dně oceánu, se nachází jakási "brána". A nakonec, za touto branou je naše Duše - částice Boha. To je naše duchovní podstata. To je to, čím ve skutečnosti jsme a to, co v sobě jen zřídka pociťujeme. Právě duše se během procesu reinkarnace převtěluje, postupně dozrává skrze vědomí a Lásku našeho smrtelného Něčeho, protože toto "Něco" je s duší svázáno.
Mezi dvěma podstatami
Celý problém spočívá v tom, že "Něco"je rovněž spojeno s Oceánem. Navíc je zdánlivě velice vystaveno silnému vlivu oceánu. Neustále jím smýkají ze strany na stranu vlny, které představují myšlenky, emoce, přání, atd. Někdy to smýká natolik, že Něco ztrácí spojení s duší a pak se ji, po bouři, snaží znova nahmatat. Jestliže se ale toto Něco utvrzuje v úsilí o duši, vůbec si nevšímá živlu oceánu a vrhá se přes množství vod do hlubin, až na samé dno, osvobozuje se od strachu a pak nakonec dosáhne až samotné "brány". Pomocí klíče Lásky ji pak otevírá a spojuje se s duší. Pak člověk chápe, čím ve skutečnosti je, v plné míře si uvědomuje Svobodu, Věčnost i Boha. Jakmile člověk dosáhne brány, pak je mu dostupné jakékoliv poznání. Tam žádná omezení nejsou. Duše se osvobozuje a odchází do nirvány, do ráje, tedy do světa, kde vládne pouze Láska.
Je to tedy ono "Něco" - naše vědomí, kdo určuje osud naší duše! Vše záleží na volbě člověka, na volbě, kterou činí jeho Osobnost, a na jeho úsilí. Člověk se může vědomě rozvíjet a spojit se svou duší za jeden jediný život! Každý člověk má možnost nalézt onu Bránu v hlubinách oceánu... a vejít...
Výše uvedený text je přejatý z knihy Sensei ze Šambaly - kniha první, od autorky Anastasie Novych. V této knize se dozvíte další informace o duchovním rozvoji člověka a o jeho fenomenálních možnostech. Pakliže jste zatoužili tuto bránu nalézt, doporučuji přečíst si knihu AllatRa, která vás nasměruje, případně již teď můžete začít s meditacemi pro nalezení a probuzení Duše. Všechny články související s tímto tématem jsou sdruženy na společném štítku - stačí kliknout na odkaz Brána.
