Jediné Zrno Pravdy
Lidský mozek dokáže jednoduché věci přeměnit na složité tak dokonale, že pak sám není schopen rozpoznat Pravdu. K tomu se vztahuje tato stará indická legenda z dob, kdy žena měla rovná práva s muži a její duchovní moudrost byla velmi vážená…
„Kdysi dávno žila na světě žena Mistr-Vidya (v překladu ze sanskrtu znamená Znalosti). Měla žáka se jménem Amrit („nesmrtelný“). Když žák vyrostl, Mistr-Vidya mu řekla: „Ty jsi zmužněl, umíš kontrolovat své myšlenky, víš jak zvládat svůj hněv a ovládat emoce. Můžeš vyrazit do světa. Jsi připravený na to, abys mohl najít a poznat jediné zrno Pravdy.“ Na to Amrit odpověděl: „Mistr-Vidya děkuji vám za moudrá slova a dobré skutky, které mě naučily mnohému. Ale můžete mi alespoň napovědět, kde mám hledat jediné zrno Pravdy?“ Mistr-Vidya se jen usmála a řekla: „Poslouchej svoji duši, ona ti ukáže správný směr.“
Jakmile vešel Amrit do velkého města, uslyšel zprávu, že král země pořádá velké shromáždění mudrců, kteří povedou diskuzi o smyslu života. Vítěze čeká imperátorská odměna - sto krav, jejichž rohy budou ověšeny zlatem. Amrit se rozhodl jít na shromáždění, doufal, že se tam dozví, kde má hledat to jediné zrno Pravdy. Ale stalo se něco neočekávaného. Když zazněla otázka: „Co je smyslem života?“ každý mudrc na to měl svoji odpověď. Jedna žena z mudrců řekla: „Tento svět je pro člověka dočasný přístřešek. Člověk se rodí se zaťatými pěstmi a snaží se dobýt svět. Ale odchází ze života s otevřenými dlaněmi, a nemůže vzít s sebou ani smítko. Smysl života je v přáních člověka, která se rodí během života a tvoří pak jeho posmrtný osud.“ Muž z moudrých pokračoval v diskusi: „Člověk má velké množství přání, jako písku u moře. Ale skutky člověka jsou ojedinělé jako žulové kameny, ze kterých se i skládá jeho život. Jeho dobré nebo špatné skutky se stávají jeho dobrým nebo špatným osudem. Smysl života se skládá z toho, co on pokaždé dělá tady a teď.“ Další žena z mudrců mu odpověděla: „Činy jsou důsledkem myšlenek člověka. Pokud člověk jedná se zlými myšlenkami, bolest a utrpení ho následují, jako kolo vlečky následuje nohy vola, který ji táhne. Pokud jedná s dobrými myšlenkami, radost ho následuje jako stín jasného slunce. Smysl života spočívá v jeho myšlenkách.“
Tak debata pokračovala až do odpoledne. Nakonec jeden z nejznámějších učitelů té doby, který se proslavil svou učeností, řekl: „Z emocí vzplanou myšlenky jako požár od blesku. Kým člověk byl včera, tím zítra už nebude. Naučit se získávat zkušenosti ze života znamená žít dvakrát. Smysl života je v životních změnách, které se rodí tvrdou prací a prožitky naší duše.“ Mezi mudrci nastalo ticho. A protože nikdo z nich neodpovídal, Amrit, který stál mezi obyčejnými lidmi, se rozhodl zúčastnit diskuse a řekl: „Život člověka plyne jako sen. Abychom pochopili jeho smysl, je třeba se probudit. Změny ve vnějším životě jsou užitečné pouze v případě, že vycházejí z vnitřního světa člověka. Vše, co je a co není na tomto světě, můžeme najít v naší duši. Poznání této pravdy je i smyslem života.“ Po těchto slovech se obyčejní lidé radovali a mudrci souhlasně kývali hlavami, souhlasili s moudrostí neznámého mladíka. Imperátorskou odměnu dostal Amrit. A tak jeden den nečekaně získal bohatství a slávu. Po velkém shromáždění mudrců za Amritem přišel slavný učitel, který skoro zvítězil nad svými oponenty a kterému mladý muž tak nečekaně vzal vítězství. Zeptal se Amrita, co ho přivedlo do těchto krajů. A když se dozvěděl, že mladík hledá jediné zrno Pravdy, radostně vykřikl: „Oh, chlapče! Vy máte velké štěstí. Dnes jste získal nejen bohatství a slávu, ale opravdového přítele a moudrého učitele. V těchto krajích mě každý zná. Vyučuji různé vědy, ve kterých se skrývá mnoho zrnek Pravdy.“ Po rozhovoru se slavným učitelem Amrit utratil všechny peníze, aby se naučil různým světským vědám. Brzy se proslavil jako jeden z nejlepších učňů, který ovládl mnohé jazyky a všechny nauky tohoto času.
Plný pýchy z dosažených úspěchů Amrit se vrátil do domu Moudrosti. Mistr-Vidya v této době byla na zahradě. Potěšen setkáním začal vyprávět o svých cestách. „Když jsem vyšel z domu Moudrosti, stala se neočekávaná událost. V tento den král země uspořádal velké shromáždění mudrců. Šel jsem tam v naději, že najdu odpověď na hledanou otázku. Na shromáždění se vedly debaty o smyslu života. Řekl jsem svůj názor. A nečekaně jsem dostal císařské ocenění. Tak jsem v jeden den získal bohatství a slávu. Rozhodl jsem, že utratím peníze za studium u slavného učitele, abych poznal zrno Pravdy. Ovládám spoustu znalostí v různých naukách a dokážu vyprávět o mnohých zrnech Pravdy v každé z těchto věd...“ Tak Amrit začal vyprávět všechno, co poznal.
Mistr-Vidya pozorně vyslechla o jeho úspěších a získaných poznatcích, jen se usmála a řekla: „Ukázal jsi svoji učenost. Všechno, čemu ses naučil ve světě, jsou znalosti od rozumu. Ale to neznamená, že jsi našel jediné zrno Pravdy. Abys mohl proniknout do podstaty Posvátného, potřebuješ citovost, uvědomělost a porozumění.“ Mistr-Vidya zvedla ze země plod nejbližšího stromu a ukázala jej Amritovi. „Poznal jsi to, z čeho je utkán viditelný svět, ale uniklo ti to, z čeho se skládá a kvůli čemu to všechno existuje.“ Mistr-Vidya rozpůlila plod na dvě poloviny. Vyndala odtud semínka, která také rozdělila a ukázala Amritovi jaderník uvnitř semene. „Pomocí rozumu jsi poznal jádro, ze kterého vyroste velký strom. Ale jen s pomocí citovosti můžeš poznat neviditelné, tu životadárnou prázdnotu, díky které tento strom poroste. Semínka jsou jenom schránkou tvůrčí prázdnoty. Životadárná prázdnota je utkána z jediného zrna Pravdy, ze kterého všechno vzešlo a ve kterém se opět rozpustí. Když jsi začal svoji Cestu, tyto Znalosti byly v tobě. Díky nim jsi získal bohatství a slávu. Ale své bohatství jsi použil v zájmu rozumu. Bohatství se dává, abys postihnul zodpovědnost. Bohatství světa náleží jen tomuto světu, ve kterém je všechno pomíjivé a podléhá smrti. Pokud bys použil bohatství pro blaho lidí, pak bys našel a poznal jediné zrno Pravdy, jehož částečka je v tobě.“ „Ale co mám teď dělat?“ znepokojeně řekl Amrit. „Nemám bývalé bohatství, abych mohl opravit svoji chybu.“ Na to Mistr-Vidya řekla: „Pokračuj na své cestě tam, kde ses zastavil. Pokračuj na své cestě se zkušenostmi, které máš. Získal jsi učené znalosti, které cení lidé, aby se naučili poznat viditelný svět.
Jdi a nauč lidi těmto znalostem, avšak ukaž jim nejen to, z čeho je utkán viditelný svět, ale i to, z čeho se skládá a kvůli čemu to všechno existuje.“ Amrit byl překvapen: „Jak mohu ukázat lidem to, co nevím sám?“ Mistr-Vidya se usmála a řekla: „Staň se tím, o kom nevíš. Staň se sám sebou, vždyť ty v sobě máš zrno Pravdy. Tělo člověka je jen schránkou pro duši – zdroj jeho Podstaty. Najdi to Jediné a poznej Jeho. To je to nejdůležitější. Když poznáš zrno Pravdy, poznáš i sebe.“ Amrit se zeptal: „Ale jak to mám udělat?“ Mistr-Vidya odpověděla: „Použij svůj rozum pro dobro lidí a získej zkušenosti. Když počet skutků pro dobro kvůli poznání Pravdy bude mnohem větší, než počet slov od rozumu v zájmu ega, pak poznáš to jediné zrno Pravdy.“
Text v plném znění přejat z knihy AllatRa.
