Kdo je Duch Svatý - 2. část
Duch svatý v Novém zákoně
NZ používá výraz pneuma, které je překladem hebrejského rûah. Jak bylo nastíněno, prorocká linie ducha ve Starém zákoně je nejblíže Novému zákonu. Jenže i v novozákonních textech se slovo duch vyskytuje ve více významech. Kromě Božího ducha či ducha Ježíšova se výraz pneuma používá také v souvislosti s démonickými silami, často v kontextu různých onemocnění.
S rozborem novozákonních textů je vhodné začít u prvních tří evangelií. Působení Ducha Svatého je popsáno hned na začátku Matoušova evangelia (ačkoli je evangelista v mluvení o Duchu Svatém jinak poněkud opatrný), kde autor píše o Ježíšově početí skrze Ducha Svatého (Mt 1,18). Ve třetí kapitole evangelia se mluví o Ježíšově křtu a sestoupení Ducha na něj. Duch je u Matouše tím, kdo ovlivňuje Ježíšovy skutky a slova a učedníkům dává sílu vytrvat při pronásledování (Mt 4,1; 10,20).
V Markově evangeliu se o Duchu také příliš nemluví. Přesto se vyskytuje několik míst, která se o něm zmiňují, totiž texty týkající se Ježíšova křtu v Mk 1,9–11. Ježíš je tím pomazaným, na kterého sestupuje Boží Duch, a vyvedení na poušť pak znamená, že Ježíš je od této chvíle veden Duchem. V Mk 3,20–30 Ježíš vyhání nečisté duchy Duchem Božím, Boží silou, a v Mk 13 je přímé zaslíbení Ducha učedníkům: „nebudete to mluvit vy, ale Duch Svatý…“.
Lukášovo evangelium se tématu Ducha Svatého nevyhýbá. I Lukáš se také na začátku svého evangelia zmiňuje o Ježíšově početí působením Ducha Svatého (L 1,35). Tak jako ostatní synoptici popisuje Ježíšův křest, kdy před křtem o něm Jan Křtitel říká, že přijde ten, který bude křtít Duchem Svatým a ohněm (L 3,16), a při křtu na Ježíše sestoupí Duch Svatý v podobě holubice (L 3,22). Začátek následující kapitoly se věnuje Ježíšovu pokušení na poušti, které evangelista uvozuje slovy: „Ježíš, plný Ducha Svatého, se vrátil od Jordánu a byl voděn Duchem na poušti čtyřicet dní.“ (L 4,1) Na počátku své veřejné činnosti se Ježíš v Lukášově evangeliu vrací v moci Ducha do Galileje (L 4,14) a v Nazaretě čte při sobotní bohoslužbě úryvek z proroka Izajáše: „Duch Páně je nade mnou…“ (L 4,18nn). Jediný Lukáš, když používá logion o Ježíšově velebení Otce, začíná zmínkou o Duchu Svatém (L 10,21). Duch také pomáhá překonávat pronásledování pro Krista (L 12,11.12). Ježíš před svým nanebevstoupením slibuje poslat učedníkům Ducha Svatého, který byl už dříve přislíben Otcem (L 24,49). A na tuto skutečnost navazují Skutky apoštolů.
Jan je známý svými výroky o Paraklétovi (Utěšiteli). V řečech na rozloučenou totiž Ježíš slibuje jiného Přímluvce (Zastánce), jímž není nikdo jiný než Duch Svatý (J 14,16). Přímluvcem, kterého pošle od Otce, je Duch pravdy (J 15,26) a v 16. kapitole se zmiňuje o tom, že Přímluvce přijde pouze tehdy, když Ježíš odejde (J 16,7b–11). Když se Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevil učedníkům, dechl na ně se slovy: „Přijměte Ducha Svatého“ (J 20,22). U Jana je velmi výrazná vázanost Ducha na Ježíše. Duch neříká nic nového, potvrzuje to, co hlásá Ježíš.
OS: „A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky. Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás.“
IM: „Ano, a co je ještě zajímavé: „Bude skryt před vámi“ – to znamená, že On nebude vykřikovat hlasitě, že je tady. Ten, kdo vidí (má duchovní oči – vidí Ho), a uši duchovní (slyší Ho), ten, kdo Ho přijímá, ví, kdo je On. Uvidí ho, pozná ho a přijde k němu. A stejně jako On bude sloužit světu duchovnímu. Vždyť Svatý Duch se zabývá tím, co slouží Pánu Bohu. Protože On je jediný ve svém majestátu, nikomu jinému On sloužit nemůže. Tak i lidé mají sloužit Bohu. Ale společně sloužit je veselejší – a nejen to. Stavět svět (takový, o jakém jsme spolu snili), v němž lidé milují jeden druhého, váží si jeden druhého, v němž žijí spokojeně a radují se. Život, tam je jen radost, radost a potěšení. Stejně tak život tady má přinášet radost a potěšení. Je nutné odstranit smutek z tohoto života a je to snadné a je to proveditelné… a to je to, oč musíme všichni usilovat. V tom je smysl. A ti, kteří Ho nevidí...Oni Jeho nevidí a On pak bude předstírat, že nevidí je. Je to tak? Už ne jako advokát, ale už jako soudce. Vidíš, jak je to snadné. Sami si vybíráme svůj osud, i tento i posmrtný...“
Bylo by vhodné si na závěr položit otázku, zda existují nějaké společné prvky v pohledu na Ducha Svatého ve Starém a Novém zákoně. Na prvním místě je třeba připomenout, že s Duchem jako božskou osobou se ve Starém i Novém zákoně nesetkáme. Boží duch je ztotožňován s Boží mocí, je to tvůrčí životní síla, dech života, projev Božího působení.
IM: „O Svatém Duchu, o definování, kdo je On. Jednou, bylo to dávno, pravda, jeden člověk dal správnou definici, podle mého názoru, nejpřesnější. Stalo se to, když seděli dva a povídali si na jedné z hor, dívali se na hladinu vod a vedli spolu rozhovor, v podstatě, stejně jako my teď. O Duchu Svatém, kdo je On, co je On… a tak. A člověk říká: „Pochopil jsem to, Duch Svatý je krev Boha. Je to Svatá Krev Boha.“ Tedy přijetí Jeho (Ducha) znamená přijetí Svaté Krve. A pokud se zamyslíte, je to hlubokomyslné. V čem? Vždyt‘ On (Duch Svatý) přece není božská podstata. Avšak kdybychom odstranili Ducha Svatého,…nebo když odstraníme Boha, ani Svatý Duch není. V tomto pochopení je taková jednota! A když je člověk obdařen Duchem Svatým, stává se kým? Pokrevním, že ano?
IM: Je to v našem pozemském chápání. No, nemá to nic společného s krví materiální. Ale ve skutečnosti je to nejhlubší vysvětlení toho, kdo je On. Toto srovnání je možné uvést jako no, když si třeba představímе naše ruce, ano? A každý prst je svého druhu… no, náboženské hnutí (směr, vyznání) a každý se pře, čí krev je lepší. Představ si to. A oni jsou rozděleni. A každý sám je slabý a co se stane, jestliže se spojí? Prostě se vezmou a spojí se do jediného? Získají sílu! A krev v nich je jedna a podstata jedna. Je to tak? Je to opět to, že svět může být silný, duchovně silný. Ale jen tehdy, když lidé přestanou poslouchat ty, kteří je rozdělují. Všimni si. Neříkám: až se ti, kdo rozdělují, sjednotí. Démoni to nepřipustí. Ale lidé jsou schopni silou touhy, silou Ducha Svatého, posílit a prostě neposlouchat ty démony. Je to tak? “ Bylo hodně těch, co rozdělovali, ale ani jeden z nich není v jednotě s Bohem. Nad tím se stojí zamyslet. Nezáleží na tom, jak moc by se zde vytahovali – je to jen dočasný přelud.“
Svatý Duch je, mimo jiné, Osobnost, je Soudcem, ale také i Obhájcem. Je ten, který dává život, ale také tím, který život bere. Je Duchem, je svatou Krví Boha je i Utěšitelem.
Článek je přejatý z webu Polahoda
připravil Michal Krawiec
byly použity materiály z videorozhovoru JEDNOTA: https://www.youtube.com/watch?v=JdgpMvT2R0Y