Kdo jsi?
Zamýšlel ses někdy nad tím, kdo opravdu jsi? Koho ve své podstatě doopravdy představuješ? Zamýšlel ses nad tím, jak vnímáš okolní svět? Ne z hlediska fyziologie, ale z hlediska života... Kdo jsi? Jak vidíš, jak slyšíš, proč cítíš, kdo v tobě chápe a kdo to vlastně vnímá? Zamýšlel ses někdy nad nekonečností svého vědomí? Nad tím, co je myšlenka? Kde se rodí a kde mizí? Člověk nestále přemýšlí, nad něčím uvažuje, ale jsou to opravdu jeho myšlenky? Prohrabej se ve svých myšlenkách. Co tam uvidíš kromě špíny? Nic. Samé násilí, podlost, starost o to, jak si nacpat žaludek, obléct moderní hadřík, ukrást, vydělat, koupit, ukojit pocit vlastní jedinečnosti. A to je všechno! Myšlenky, které tvoje tělo zrodí, končí jen jedním jediným - hmotným zajištěním. Ale jsi takový i uvnitř? Pohlédni do své duše a setkáš se s něčím nádherným a věčným, s tvým pravým Já.
Prožil jsi 20, 30, 50, 60 let... ale pamatuješ si vůbec, jak jsi ta léta prožil? Nejspíš v tobě zůstaly jen pouhé ubohé útržky spojené s emocionálním vzplanutím. Samé studium, práce, rodinné starosti... a o sobě a o duši člověk nemá kdy přemýšlet. Člověk myslí na minulost, na budoucnost, ale žije přece Teď, v tomto okamžiku. A co je Teď - je to drahocenná vteřina života, je to Dar Boží, který je nutné rozumně využít. Protože zítřejší den je krokem do neznáma. A není vyloučeno, že to může poslední krok v tomto životě, krok do propasti, do nekonečna. A co bude tam? Každý si myslí, že má na zemi spoustu času, proto nepřemýšlí o smrti. Ale je to tak? Každý může zemřít v každou vteřinu, z libovolné příčiny, která na jedné straně jakoby nezáleží na něm, jakožto na biologické bytosti. Ale na druhé straně, je on skutečně pouhou biologickou bytostí? Vždyť člověk má v sobě částečku věčnosti! Až si to člověk uvědomí, pak pochopí, že celý jeho Osud je v jeho rukou a velmi mnoho v něm závisí jen na něm samotném. A nejen zde na zemi, ale i tam.
Zamysli se, kdo jsi? Dokonalý biorobot nebo Člověk? Materiální nebo duchovní bytost?
Kdo?
Najdi v sobě křišťálový pramen své duše a pochopíš, že všechno toto hmotné pozlátko - auta, byty, chaty, postavení ve společnosti - všechny tyto hmotné statky, při jejichž dosažení strávíš celý svůj vědomý život, jsou jen prach. Prach, který se v tomto pramenu okamžitě promění v nicotu.A život ubíhá. Život, který můžeš využít k proměně na nekonečný oceán Moudrosti.Vždyť v čem spočívá smysl života? Nejvyšší smysl života každého jednotlivce spočívá v poznání jeho duše.Všechno ostatní je dočasné, pomíjející, prostě jen prach a iluze. Jediná cesta, jak poznat svou duši vede přes vnitřní Lásku, přes mravní očištění svých myšlenek a přes zcela neotřesitelné přesvědčení, že tohoto cíle dosáhneš, tedy skrze vnitřní víru. Dokud z tebe ještě sálá život, nikdy není pozdě poznat sám sebe, najít v sobě svou podstatu, svůj svatý, životadárný pramen duše... Vyznej se sám v sobě a pochopíš, kdo opravdu jsi...
Úryvek z knihy Sensei ze Šambaly, kniha první
