Kdo nás zachrání?
Zdrojem veškerého života je Bůh. On vše stvořil a ve všem je obsažen. Je obsažen i v nás samotných, v našich duších. Naše duše sem přišly ze světa Boha. Ony si pamatují - vědí, co je Pravda, Dobro, Láska a Spravedlnost. Duše znají Pravdu, která pochází od Něj. Někde hluboko v nás je skryta Pravda o tom, co je správné a co ne a jak bychom měli žít. Jenže my ji neslyšíme, necítíme. Nechceme cítit. Kdybychom všichni byli ve spojení s Bohem, mysleli a konali bychom správně, podle svědomí. Žili bychom šťastně a tento svět by byl podoben ráji. Namísto škodění si navzájem bychom si pomáhali, citlivě a s respektem bychom nakládali s tím, co je nám tu svěřeno ke spravování. Společně bychom poznávali duchovní svět, kultivovali své spojení s duší a zdokonalovali se v Lásce. Připravovali bychom se na opravdový Život v duchovním světě. Po smrti těla by pak naše krásné zralé duše odcházely do světa Boha. Bylo by to krásné. Bylo by to ideální.
A proč to tak není? Proč tak nežijeme? Protože namísto Boha milujeme pomíjivé poklady tohoto světa, honíme se za úspěchy a bohatstvím a hlas svého svědomí, hlas duše, záměrně ignorujeme. O své duše nejevíme patřičný zájem. Proto zde namísto Pravdy vládne klam. Namísto lásky a pomoci soupeření a boj o moc. Žijeme destruktivně. A je nám to nepříjemné, zloba, soupeření, lakota, závist, strach - to není nikomu příjemné. Všichni cítíme, že nežijeme dobře, že takto to nemá být, že se jako civilizace řítíme do propasti. Kdo nás zachrání?
My! Prostřednictvím obnovení dialogu s Bohem - zdrojem Pravdy a Lásky. Jedině tak se můžeme zachránit. Není žádná pravda v 3D lidském světě (jen milióny domněnek o pravdě). Pravda je jen jedna - Bůh je Pravda. On jediný ví. A my, pokud probudíme svou Duši, která je branou do Jeho světa, a rozsvítíme své světlo, ji můžeme také znát.
Představme si tento svět jako velkou světelnou síť, tvořenou jednotlivými body - kuličkami, které jsou navzájem spojeny jemnými světelnými vlákny. Kuličky jsou naše duše, duše všech lidí na tomto světě. Představme si, že takto vypadá svět - lidstvo ve skutečnosti, že žádná hmota není. Některé kuličky jasně svítí (to jsou probuzené duše ve spojení s Bohem) a jejich světlo, Dobro a Láska, se šíří po síti a dotýká se dalších kuliček, které už poblikávají a taktéž se probouzí. Světla přibývá a tma ustupuje. A pak jsou kuličky, které nesvítí, jsou přikryté temným pláštíkem nevědomí. To jsou duše lidí v duchovním spánku. Tito lidé žijí skrze své ego, kterému věří, i když je neustále zrazuje, hrají hry, které jim Systém Živočišného rozumu nabízí, neuvědomujíc si, že jsou naprosto v jeho moci, že jsou jeho otroky. Tito lidé světlo, které je všude okolo, ignorují, ignorují i světlo své vlastní duše, které se v nich chce probudit a spojit se s ostatními. A to je jejich volba.
Nikoho, kromě sebe, změnit nemůžeme. Ovlivňovat svobodnou volbu druhého není dovoleno. I přesto, že na zemi existují lidé, kteří o svou duši a Boha nemají zájem, ignorují světlo okolo či dokonce záměrně sabotují snahy druhých, my můžeme přispět svým světlem a být dobrými lidmi bez ohledu na okolnosti. I když nás třeba nikdo z lidí neocení, Bůh vidí vše. A na Něm záleží. Pouze na Něm. Co tedy můžeme udělat? Obnovit dialog s Bohem, protože u Něj všechno začíná i končí. On je Zdrojem. Je třeba navázat spojení s duchovním světem prostřednictvím své duše, žít podle svědomí (tedy správně, i když to pro nás ve vnějším světě představuje nevýhodu), být dobrým a slušným člověkem, působit pokoj. Jít příkladem. Vždyť Dobro plodí Dobro! Dobro je příjemné!
O všechno, co zde na zemi vlastníme, přijdeme, o majetek, postavení i tělo. Hmotné je dočasné a zachránit to nelze. Můžeme to používat, starat se o to, vylepšovat to, množit, ale zachránit to nemůžeme. Prach prachu. Zachránit můžeme jen svou Duši a právě proto by tato částečka Věčnosti v nás měla být tím nejhlavnějším v našem životě. Duše a Bůh, kterému patří.
Článek inspirován knihou AllatRa a videopořadem Jednota