Podle vaší víry se vám staň
"Na co se díváš, to dostáváš.
Čemu věnuješ pozornost, to získáváš.
Čím žiješ, tím se staneš."
Člověk je zvláštní bytostí. Ačkoliv žije ve hmotném smrtelném těle, je obdařen částečkou věčnosti, duchovní částí ze světa Boha - Duší. Každý člověk navíc disponuje právě takovým množstvím síly, aby během jediného života v těle dosáhl své přeměny, transformace z člověka na Duchovní bytost, osvobodil se z řetězce reinkarnací, dosáhl spasení své Duše, neboli osvícení. Vlivem okolního materiálního světa, v němž vládne Živočišný rozum, a své vlastní materiální podstaty, však člověk na svou Duši zapomíná, zapomíná, kým ve skutečnosti je a jaké je skutečné a jediné přání jeho Duše. Duše všech lidí touží po jediném, vrátit se zpět do světa Boha. Duše člověka má tedy jedno jediné přání a právě duše člověka ponouká k neustálému hledání, pátrání po tom pravém. Nějakou dobu však trvá, než si Osobnost uvědomí, co vlastně opravdu hledá. Ve vědomí Osobnosti tedy dochází ke zkreslení tohoto hlubokého pocitu, vycházejícího z Duše a tak tuto sílu, předurčenou pro dosažení Věčnosti, spotřebovává na prázdnotu, kvůli dosažení dočasné, pomíjivé iluze, kvůli něčemu, co se zítra stane prachem a pro něho krachem.
Záměna duchovního za materiální
Člověk spotřebovává sílu své pozornosti, hluboké pocity své upřímné vnitřní víry, předurčené k duchovnímu rozvoji během života, splynutí jeho Osobnosti s Duší, spasení ve Věčnosti, na dosažení svých pomíjivých, hloupých snů o moci, zdraví, bohatství, úspěchu v materiálním světě. Jenže všechno to je prázdné, je to pomíjivé, stejně tak, jako tělo člověka, které jednoho dne umře, jako jakákoliv jiná hmota. A s čím potom člověk předstoupí před Boha? Svou volbou materiálních hodnot, obětováním svých vzácných duchovních sil na prázdnotu a pomíjivost se člověk v podstatě dopouští zločinu ve vztahu k sobě samému, ke své Duši, což jej zatěžuje i dlouho po smrti jeho fyzického těla - viz článek reinkarnace a sub - osobnosti. Vždyť nic horšího než toto ani být nemůže! Právě proto také člověk během celého svého života strádá, a dokonce ani nechápe opravdovou příčinu svých duševních muk, vše svádí na vnější faktory a okolí. Ale volba je volba. Co člověk ve svém pomíjivém životě upřednostní, to také dostává.
Podle vaší víry se vám staň
Ježíš Kristus říkal: „Podle vaší víry se vám staň“. Kněží z Něj ovšem pro sebe udělali kusové zboží, „vykupitele za hříchy lidstva“. Ale Ježíš Kristus byl a zůstává velikou Duchovní Bytostí, jedním z těch, kteří měli ohromnou sílou Duchovního světa (světa Boha), sílu, která byla schopna přetvořit jakoukoli hmotu. Ať už vykonával jakýkoli zázrak, který si lidé vyprosili, říkal: „Podle vaší víry se vám staň.“ Jedni ho prosili o zdraví (vyléčení od nemoci) a dostávali ho, další ho prosili o jídlo, jiní zas o úlovek, čtvrtí o vzkříšení fyzického těla. A zbojník, který visel na kříži vedle Ježíše, trpící hladem, bolestí, prosil Krista v předsmrtných mukách svého těla o spasení své Duše. A tento člověk byl obdarován duchovní vysvobozením Tím, kdo byl skutečně blízký Bohu v Jeho věčném světě. Pouze žrecové v kanonických evangeliích tu skutečnost představili jinak, zavedli pro své stádo pojem vzkříšení v těle a vynechali detaily o reinkarnaci a osvobození Duše, o kterých Ježíš lidem vyprávěl ve svém Učení. Proto také ničili opravdové stoupence Krista, ty, kteří si i navzdory náboženstvím žreců pamatovali a uchovávali Jeho Učení v duchovní čistotě. Stačí třeba připomenout nelítostné pronásledování a ničení gnostiků ohněm a mečem (v 1. – 3. stol. našeho letopočtu), katarů (v 11. – 13. stol. našeho letopočtu), kteří uchovávali znalosti o reinkarnaci Duše, o dvojí povaze člověka, o jeho Bytostech, o roli Ženského principu při stvoření světa, o síle znaků a symbolů a mnoho dalšího, co se žreci pokoušeli vymazat z paměti lidu.
Za co se modlíme?
Dnes lidé chodí do chrámů, o co ale prosí Boha, kvůli čemu se modlí? Kvůli zdraví, blahobytu, bohatství, úspěchu a materiálním statkům pro sebe a své blízké! Pořád stejné přinášení obětí a služba jedinému Živočišnému rozumu, obracení se na moc tajných nadpozemských, nadpřirozených sil kvůli dosažení materiálních cílů, oblažení pomíjivého materiálního těla. Vždyť dnes jsou prakticky v jakémkoli náboženství modlitby, obracení se ke svatým, bohům, duchům, kteří prý pomohou při léčbě té či oné nemoci, při realizaci lidských záležitostí v materiálním světě, přináší prý úspěch v těch či oněch každodenních otázkách. A co se za to od člověka vyžaduje? Pouze aby se pomodlil (tedy zapojil své vnitřní hluboké pocity víry) kvůli svým problémům v daném světě, kvůli materiálním potřebám, aby obětoval danému chrámu (přesněji těm, v jejichž moci se chrám nachází) prostředky. Kněží dokonce sestavili celé soupisy s podrobnými předpisy o tom, co mají věřící dělat a jak a ke komu a při jaké lidské potřebě se modlit. Až na konci tohoto soupisu je možné najít krátký dodatek, že je samozřejmě možné pomodlit se kvůli znásobení duševních sil, o spasení Duše. Ale čemu věnuje člověk pozornost, když hledí na tento dlouhý seznam výčtu přání jeho zadní a bočních Bytostí?
Obětina
Dnešní člověk musí chápat, že i kdyby patřil k jakémukoli náboženství, nebo se zcela sám pohyboval vně veškerých náboženství a samostatně kráčel po duchovní cestě, měl by se modlit pouze za spasení své Duše a měl by skutečně na sobě pracovat každý den. Je potřeba na oltář svého života položit Živočišný princip, zříci se množství svých přání a iluzorních úmyslů. Neboť to je jediná oběť, přijatelná pro Boha (ať už Ho lidé nazývají všemi možnými epitety), a otevírající člověku duchovní cestu do Jeho světa.
V článku jsou použity materiály z encyklopedie prapůvodních znalostí, knihy AllatRa, kde je toto téma dále podrobněji rozvedeno.