Poselství smrti
Smrt shrnuje výsledky prožitého a povzbuzujícně působí na živé. Povědomí o nevyhnutelné pomíjivosti těla nás nutí hledat odpovědi na otázky týkající se věčnosti, nutí nás pohnout se v duchovním vývoji a vnitřně se měnit. Proto je smrt dána člověku, aby se, když myslí na její nevyhnutelnost, naučil chápat svou bytost, naučil se přetvářet sebe a svou podstatu, cenit si vymezeného času pro duchovní dozrávání. Smrt, to jsou jen určité dveře do skutečné reality. A zde se shrne celkový výsledek nahromaděného duchovního bohatství člověka. Podle toho, co nasbíráš tady za života, taková realita tě čeká za dveřmi...
Věčný život
Proč je v člověku tak zakořeněno přání zajistit si budoucnost, jako by měl žít věčně? Tyto snahy vycházejí z hlubin podvědomí. Pocházejí z duše samotné. Duše se vždy snaží spojit s Bohem, tedy zajistit si dlouho očekávanou budoucnost (na věčnosti), a ne se potulovat v krátkých okamžicích v různých tělech. Naše hmota (materiální podstata) se stále snaží skrze mysl využít tuto hlubokou touhu pro sebe, pro službu Egu. Lidé proto nejsou téměř nikdy spokojeni s tím, čeho dosáhnou ve vnějším životě. Opravdové poklady pro zajištění budoucnosti jsou poklady duchovní, ne materiální.
Pomíjivost
Lidi to táhne k věčnému životu, protože v nich samotných se nachází kousek věčnosti (duše). Ale rozum se svým živočišným principem si tento vnitřní tah vykládá svým způsobem, a sice k věčnému životu v těle, přirozeně na Zemi, protože jiná realita, než je tento prostor, je zvířecímu počátku neznámá a navíc pro něj nepřijatelná. Lidé se už dobře naučili obelhávat sami sebe! Mnozí si myslí: proč provádět duchovní cvičení, modlitby, meditace, držet myšlenky pod přísnou kontrolou a dokonce jen jednoduše milovat svého bližního? Nebudu na to utrácet život. Co když mi je dán jen jednou? Co když mi po smrti zbude jen rakev a vlhká zem, v níž zetlím a rakev zpráchniví?
Smrt je přítomna v každém okamžiku
Copak není pravda, že hlavní snahou živočišné podstaty je potlačit v mysli projevy duše a posílit přitažlivost ke světu hmoty? Vždyť je to její hlavní úděl - přečtěte si o tom článek zde. Lidé se prostě snaží na smrt nemyslet. Snaží se schovat před touto dráždící, znepokojující myšlenkou jako pštros - zabořit hlavu do písku, a zdá se, že žádné nebezpečí nehrozí... To vše je nesmysl! Stačí si přečíst něco o životě svatých. Například o Serafimu Sarovském. Ten měl ve své cele rakev, aby měl před očima stálou připomínku smrtelnosti těla. Svatí se nevznášeli v iluzích o světské budoucnosti. Jejich život byl dnešní den. Vždy očekávali, že právě dnes stanou před Soudem Nejvyšším, a proto se snažili na duchovní cestě, proto měli výsledky i v probuzení síly Lásky. A odtud pocházely i jejich zázraky, vyléčení lidí, a to jak duchovní, tak fyzická.
Můžeme odkládat Boha na později?
Převážná většina lidí odkládá své duchovní záležitosti na zítra, aniž by se zamysleli nad tím, že to zítra pro ně nemusí vůbec nastat. Nejsmutnější na tom je, že každý člověk, až přijde jeho čas, pochopí nenávratnost uplynulých cenných okamžiků, ale to je pozdě, příliš pozdě...Každý dostane to, co si zaslouží. Pokud se za života nezmění vnitřně k lepšímu a nedokáže Bohu, že je Člověk a ne zvíře, pak ho čeká úděl "živočicha", ale ještě v horších podmínkách. Jak se říká: Jaké jsou tvé skutky, taková je Boží odplata". Bůh sice odpouští těm, kdo k němu přicházejí s pokáním, ale jak říká jedno staré ruské přísloví: "pokání je k ničemu, pokud přišlo příliš pozdě". Ano, Bůh je všeodpouštějící, ale pokud člověk hodlá odkládat Boha na neurčité "později" a uspokojovat své zvířecí rozmary, pak až smrt přijde a sekne, přijde on k Němu s prázdným košíkem, na jehož dně se bude povalovat jeho ubohé pokání. Takový si může být jist, že i Bůh jeho odloží na neurčité "později"... Není čas ztrácet čas a odkládat své duchovno na později. Vždyť kde člověk bere tu jistotu, že se dočká zítřka? Odkud on ví, kdy nastane jeho soudný den? Smrt se nikoho neptá, zda je připraven, ona často přichází nečekaně...
Text je přejatý z knihy Ptáci a kámen od Anastasie Novych. Téma pomíjivosti je zmiňováno ve všech jejích knihách, ponejvíce v knize AllatRa, kde se dozvíte naprosto vše o Posledním Soudu a Soudci, a také o tom, co dělat, abyste zachránili svou Duši dříve, než opustíte toto tělo.
