Proč svět není takový, jaký by mohl být?

Poznej sama sebe

Proč svět není takový, jaký by mohl být? Proč lidé nejsou tak dobří, jací by mohli být? Proč já nejsem taková, jaká bych mohla být, když vím, že bych taková skutečně být mohla? Tyto otázky jsem si pokládala dlouhá léta. Pak jsem shlédla videopořad s I. M. Danilovem (Jednota), ve kterém padla zásadní věta: ODSTRAŇME SMUTEK Z TOHOTO SVĚTA. Stále mi leží v hlavě. Jak by toto šlo provést? Jak odstranit smutek ze světa, když on (tedy smutek) je ve mně samotné? Jistě by bylo nejlepší odstranit ho nejprve u sebe… Ale…

Nad vchodem do staré věštírny v Delfách stojí nápis "Gnóthi seauton" - Poznej sama sebe". Mluvili o tom všichni mudrci, duchovní učitelé a mistři, mluvili o tom úplně všichni a stále se to všude opakuje. Je to věčná pravda, která tu vždy byla, je a bude. Proč je to důležité? Abych se ve svém životě zorientovala, abych pochopila, kdo vlastně jsem a proč nežiji tak, jak chci žít a žiji tak, jak žít nechci, je sebepoznání tím nejdůležitějším ze všeho.

Člověk má dvě podstaty – duchovní (tu tvoří Duše a duch) a materiální (tělo a vědomí). Pravou a ryzí podstatou člověka je jeho duchovní podstata a ta materiální má být pouze pomocným nástrojem pro poznávání a dozrávání. Ale z nějakého důvodu nám ta druhá vládne a řídí naše životy. Z nějakého důvodu věříme v to, že jsme jen matérií a mnozí dokonce tvrdí že Duše a Bůh neexistují. Z nějakého důvodu není tento svět a naše životy v něm podobny ráji v Nebesích, ba právě naopak.

Namísto pokory – odpor, nepřijetí, samolibost.
Namísto Lásky – egoismus a pýcha.
Namísto radosti – utrpení.
Namísto Jednoty v Duchu – oddělenost, nepřátelství, samota.
Namísto vzájemného pochopení a pomoci – chamtivost, závist a hamižnost.
Namísto sdílení – hrabání pro sebe.
Konzum.
Konflikty.
Napětí.
Smutek.
Soupeření.
Násilí.
Agrese.

A toto všechno se fraktálně opakuje. Od jednotlivce až po celou společnost. Stačí jednoduše nahlédnout do sebe sama, a objevíme všechny tyto aspekty přímo uvnitř sebe. Proč to tak je, když je naší ryzí podstatou sama Božská podstata? Proč to tak je, když v sobě každý člověk má Duši, tedy částečku samotného Boha? Jak je to možné? Co nám brání být dobří a konat podle Duše, podle jejího hlasu – tedy svědomí?

Anděl a Démon - Duše a Ego

Kdo z nás může říct, že je opravdu dobrý, duchovní, andělský, Boží? Nikdo. To proto, že máme dvě podstaty a namísto toho, abychom žili v kontaktu s Bohem, podle své Duše, žijeme v kontaktu s démonem, podle svého ega (což je návyk pěstovaný od dětství). Materiální podstata člověka, v níž hlavní prim hraje samotné ego člověka je tou největší překážkou ze všech. Ego, maska, falešné Já a pýcha člověka.

Ano, máme v sobě Boží částečku, ale aby se projevila, abychom se stali opravdu dobrými, a snad i trochu Bohu podobnými, je třeba učinit několik kroků. Prvním krokem je Volba. Jasná pevná Volba jít a najít svou Duši. Najít Zdroj Moudrosti, Lásky a Pravdy. Zde velmi pomáhají Znalosti, uvedené v knihách Anastasie Novych, například v knize AllatRa. Abychom rozeznali černé od bílého, je nejprve potřeba mít Znalosti a klíče k rozlišení. Když člověk vyrazí na duchovní stezku, učí se nejprve poznávat svého Protivníka – svůj vlastní egoismus. Poznává, jak v něm tento Protivník žije, jak řídí jeho život, jak ho ovládá. Také odhaluje svou pýchu a šablony materiálního světa, které vpustil do své hlavy, přijal je a žije podle nich.

Je třeba učinit mnoho kroků, vyzbrojit se upřímností a trpělivostí, aby se nakonec z chaosu stal pořádek a člověk v sobě objevil to pravé Duchovní Zrno od Boha, svou Duši. Je třeba naučit se kontrolovat myšlenky, poznat a opanovat svou vlastní materiální podstatu a mířit k Duši, té Božské částečce uvnitř nás. Protože tam je Moudrost, která nám tolik chybí. Tam je Pravda, kterou hledáme. Je tam čistota, lehkost, svoboda, Jednota. Je tam Láska, bez které nemůžeme žít. Všechno je v Duši.

Ježíš řekl: "Království Boží je ve vás" a ukázal na duchovní srdce.

Stojí za to se nad tím zamyslet. Cesta do svého nitra, cesta, vedoucí k odhalení naší Božské podstaty, je ta nejposvátnější a nejkrásnější cesta ze všech cest. Království Boží je ve vás!

Dokud člověk nenajde cestu k Duši, bude snít. Bude bloudit a trápit se nad mnohým. Ale jakmile tuto cestu najde – najde onu "stříbrnou nit", začne se mu otevírat Pravda, začne nabývat pochopení a Moudrosti. Duchovní cesta není cestou bláznů a snílků. Duchovní cesta je cestou probouzejících se. A může na ni vykročit každý.

Systém Živočišného rozumu, na jehož území se nacházíme (lze říct Systém, Matrix, svět satana) má svá daná a logická pravidla. Funguje na principu boje o dominanci. Protože "jedině silnější přežije". Šablony Systému jsou pořád jedny a ty samé. A za každou z nich se skrývá strach z úpadku, záhuby, smrti. A na základě toho si každý z nás vystavěl své ego, které mu pomáhalo v tomto nelítostném světě přežít. Ego jako obrana, prostředek k zajištění přežití na tomto světě. Někdo například zvolil útočnou podobu (ego agresor), někdo lítostivou podobu (ego oběť). Podob egoismu je mnoho. Ani jedna není lepší než druhá, všechno jsou to masky, vzniklé ze strachu naší materiální podstaty ze smrti.

Odhal klam bratra svého

Všichni lidé do jednoho jsou neúprosným zákonům hmoty a materiálním šablonám vystaveni. Proto to, co prožívá jeden, znají všichni (i když v jiných variantách). Odhalí-li člověk šablonu, která se v něm projevila, pomůže tak sobě i ostatním. Jde o to ji odhalit a jednoduše zahodit. Má velký smysl být k sobě radikálně upřímný, být nemilosrdný ke lžím a klamu. Tímto se zabývali gnostici, následovníci Krista. Oni odhalovali šablony systému, kterým dali sami průchod. Ostatní je vyslechli a bez odsudků ono člověka počali rozebírat samotnou šablonu, aby se všichni poučili. Takto se osvobozovali z pout systému a stávali se duchovně svobodnými. Podobně pracovali i kataři.
Jak jsem poznala na sobě, lži na člověku ulpívají v tenkých vrstvičkách. Jsou jako neviditelné jemné šedé obaly, které ho oddělují od Zdroje Světla a Pravdy – od Duše. Čím déle se poznávám, tím více nacházím těchto tenkých obalů, o nichž bych ještě před půl rokem tvrdila, že jsou určitě pravdivé. Fakt nejsou. Ale člověk si některé své lži a iluze chrání, drží se jich, asi z pocitu, že je ještě potřebuje. 

Když člověk hledá Pravdu, musí se vyzbrojit mečem upřímnosti.
Musí být nemilosrdný ke všem lžím, jimž kdy uvěřil a má tendence věřit.
Musí odhazovat jednu lež za druhou, ať to je nebo není jeho egu příjemné.

Ego se drží, samozřejmě si chce udržet svou dominanci nad člověkem, proto je pro něj odhalování jeho klamů tak nepříjemné. Ale je třeba vědět, že se jedná o masku, která nám brání opravdu žít. Koho zajímá maska, když pod ní je něco překrásného a čistého, co stojí za nalezení, obnovení a osvobození? Koho zajímají pocity masky? A šablony? To jsou jen vnucené programy, vnucené nám systémem. Co jejich cílem? Dostat nás po kontrolu systému, odradit nás od duchovního rozvoje, hledání Duše. Ani ego, ani šablony nejsme my. Jen jim podléháme, protože jsme zatím jen na Cestě. To zažívá každý, není za co se stydět a za co druhého obviňovat.

Když na sobě člověk vytrvale pracuje, vědom si jasně svého cíle, pak se ze svého vězení – z vězení egoismu jistě vysvobodí.

A mraky, jež zakrývaly Slunce, se rozplynou a člověk uzří Opravdovou krásu sebe samého i světa, pocítí ničím nepodmíněnou proudící Lásku uvnitř sebe a radost ze Života, který je skutečný. Naše těla i vědomí jsou smrtelná. Patří tomuto světu, patří prachu. Ale Duch, který je obývá, se může spojit s Duší a stát se součástí Jednoty, součástí světa Boha, světa Věčnosti.
Může být vůbec něco většího?