Skutečná svoboda
Osobnost každého člověka prahne po svobodě, po skutečné svobodě a životu. Bohužel, pokud v něm dominuje systém živočišného rozumu, člověk žije v iluzi a tuto svobodu nevidí. Systém mu nabízí pouze falešnou svobodu v hmotném světě, slibuje jakousi svobodu tady - pro jeho tělo, slibuje zlepšení života teď - pro jeho tělo. Následně člověk usiluje o vytvoření jakési podmíněné svobody pro sebe jako pro bytost materiální, kterou ale zde nenajde.
Člověk nemůže být nikdy v těle svobodný, neboť tělo je smrtelné. Cítit a chápat to můžeme jen tehdy, když to sami poznáme. Ale pokud to člověk nikdy nezažil, nedotkl se skutečného, protože má na očích klapky natažené systémem a různými stereotypy, různými náboženskými praktikami, různými podmanivými sugescemi, nebo třeba jen banálním ateismem…, je to pro něj složité pochopit.
Ateismus je jednou z forem sloužení živočišnému rozumu hmotného světa. Ateismus - to není popření všeho, myslím tím neviditelného světa. Ateismus - to je jedna z nejvíce egoistických a tvrdých forem, kdy je v člověku živočišná podstata tak silná, že zotročuje jeho mysl. Všechny tyto záměny vznikají kvůli nesprávnému pochopení a interpretaci vnitřních potřeb.
Vždyť Osobnost hledá skutečnou svobodu, osvobození od smrti, která je zde ale nahrazena jakousi iluzorní svobodou: výběrem toho či jiného politika, svobodou nějakých práv nebo čehokoliv jiného. Jaká práva může mít tělo? Jediné právo – v prach se obrátit! Jiná možnost mu není dána.
Ale Osobnost není prach. Osobnost - je to, co zůstane po smrti těla. Otázkou však zůstává, zda se spojí s duší a odejde jako anděl, anebo se stane sub-osobností - tedy pouhou energetickou informační strukturou. To je to hlavní. Bohužel se to těžko vysvětluje lidem, kteří nikdy nenaslouchali svému vnitřnímu hlasu. Tito lidé ani nevědí, že nejsou tělo. Když jsou lidé připoutáni celý život k tělu a celý svůj život slouží živočišnému rozumu - je pro ně těžké toto uslyšet. To je ale jiná věc. Každý dělá svoji vlastní volbu. Ovšem šanci má každý. Člověk má šanci tak dlouho, dokud je naživu. Ale pokud člověk odkládá svůj duchovní vývoj na zítra, zítřek pro něj nikdy nenastane. Jelikož se to stává horizontem, jehož není možné dosáhnout. Staň se horizontem. Jen tak dosáhneš svobody, ne falešné, ale té skutečné.
Rigden Djappo
Článek je přejatý z webu Polahoda