Těžkosti na začátku duchovní cesty
" Hodil jsem kámen - a on upadl. Hodil jsem ptáka - a on vyletěl."
Rigden Djapo
Začali jste s duchovními praktikami a meditacemi. Zpočátku šlo všechno lehce, ale po pár dnech nadšení a duchovního povznesení to všechno jakoby skončilo, už to nejde tak dobře. Možná, že nic necítíte, zdá se vám, že si vlastně něco namlouváte, že to není pravda. Nastává pokles a vy už vůbec nemáte chuť v tom pokračovat. Co se stalo? Jak tomu rozumět? Přečtěte si, co o tom říká Učitel.
Duchovní pokles
Jedná se o přirozený proces. Mnohým lidem se tohle děje. Zpočátku všichni pociťují příliv zvláštního duchovního vzrušení, můžeme říci duševní euforie a neobvykle jasného chápání hloubky božské podstaty. Hodně lidem to připadá tak jednoduché, že jsou až překvapeni, že dosud nedokázali pochopit něco tak elementárního. To znamená, že se člověk duchovně probouzí. Ale.. uběhne den, dva, a nastává duchovní pokles. Aktivizuje se živočišná podstata v člověku. Člověk už necítí bývalé vzrušení, začnou na něj útočit hanebné a špinavé myšlenky, že všechno to duchovno je nesmysl, nějaký podvod. Začne si myslet, že to je marasmus, hloupost, že prostě blázní, fantazíruje, že má asi schizofrenii, protože se stává jiným než ostatní. Už je příliš líný, na to, aby se modlil, meditoval. V mysli se vynořuje tisíce výmluv, že je unavený, že nemá čas... Člověk se cítí trapně, někdy má skličující pocity viny za prožité okamžiky duchovního povznesení. Ale viny před kým? Před vlastní živočišnou podstatou!
Náhlé neodkladné potíže
Nebo se na něj začnou hrnout problémy, něco se stane. A člověk se do těchto problémů ponoří. Zkrátka, děje se vše, aby se odvedla jeho pozornost od duchovna. Člověk těmto provokacím podlehne, jednoduše tuto bitvu se svou materiální podstatou prohraje a úplně zapomene na to, co bylo jen dva dny před tím. Chytrý člověk se ale snaží vyznat sám v sobě, aby pochopil, proč už nemá tu touhu, to nadšení, tu bývalou radost z provádění duchovní praxe. Uvědomí si, že se v něm aktivovala živočišná podstata. Hloupý člověk se ale nechá vést na vodítku hmoty. Po nějaké době, když nápor materiální podstaty zeslábne, se znovu vrhne do hledání duchovní podstaty, začne číst, číst podruhé... Stále potřebuje nějaké příklady, důkazy prokazující duchovní možnosti. To vše v něm opět vyvolá prudký duchovní vzestup. Tento proces lze přirovnat k uvolnění adrenalinu při nadměrném rozrušení. Ovšem později, až skončí působení těchto "hormonů" člověk znovu zažívá úpadek sil, během něhož se opět vzdává své živočišné podstatě.
Zdvojnásob své úsilí
Aby k tomu nedošlo, je třeba toho hodně vědět, promítnout si své postavení a být připraven k nadcházejícím zápasům. Pokud vznikne tato materiální překážka, je nutné ji jednoduše odsunout stranou, dát císařovi, co jest císařovo, boží Bohu. Zůstat na straně duchovního principu a dvojnásobně zvýšit své úsilí. Cílem je dostat se ze situací, které stimulovala materiální podstata, se zachovalým květem (Lotosový květ). Je třeba odpoutat se od negativity, která je člověku vnucována (jeho materiálním principem), a která bude vyvíjet tlak ze všech stran. Přiklonit se k vnitřní lásce, k pozitivu. Člověk v sobě musí mít nezlomné přesvědčení, protože jeho víra, je jeho budoucí realitou.
Běh lesem plným pastí
Mnohým lidem se zdá být příliš těžké udržovat v sobě vnitřní lásku (viz meditace Lotosový květ). Ve skutečnosti se to jen zdá být těžké. Je to obtížné jen proto, že je kolem mnoho pokušení, proto, že se člověku začne honit hlavou hodně myšlenek, na něž pak rozptyluje svou pozornost. V podstatě je to ale jednoduché. Člověk za života jakoby běžel lesem, který se hemží myšlenkami materiální podstaty. V tomto lese je spousta pastiček, nástrah, rozprostřených sítí, vykopaných jam. Člověk ale musí běžet s otevřenýma očima. Musí se naučit vidět tyto pasti, vyhýbat se jim a pochopit, že to všechno - není jeho. Živočišná podstata se drží zuby nehty, je to přirozené, vždyť je to její poslání! Jejím cílem je podmanit si člověka, nebo bude podřízena jemu. Více informací najdete v článku O stvoření člověka.
Tohle je válka, válka každého člověka. A hlavní zbraní v ní je jeho víra. Ten, kdo si vybere duchovní cestu, musí jednoduše odhodit všechny prázdné iluze "jako fata morganu na poušti", jak pravili svatí. Musí se naučit pochopit, že celý hmotný svět je jen okamžik proti věčnosti. Kámen úrazu spočívá v tom, že mnoho lidí na začátku této cesty klopýtá o stejné překážky: člověk se zdráhá uvěřit v nekonečnost budoucí existence, v to, že tam je život věčný a tady dočasný. Potřebuje důkazy. A když je dostane, někdy je již příliš pozdě. Jestliže má dostatek síly, nepotřebuje žádný důkaz. Všechno cítí a chápe i bez toho. O jakou sílu se jedná? O sílu duše. Toto je částečka Boha v člověku! Avšak není aktivovaná. Katalyzátorem pro její aktivaci je pravá volba člověka. Svatými se lidé stávají zde na Zemi. Člověk, který zvítězil nad svou živočišnou podstatou a dosáhl osvícení, neumírá, on odchází k Bohu...
Pochybnosti
Mnozí se neustále ptají, proč se jim na duchovní cestě nedaří. Často je to tím, že se rádi dívají na bojiště z dálky, mluví o bitvě, ale neúčastní se jí. Jsou plní pochybností. A pochybnosti nejen kazí, ale přímo zabíjí v člověku to nejlepší. Je třeba tyto pochybnosti překonat ještě předtím, než člověka uvrhnou v omyl. Je třeba zahodit je co nejdál a žít laskavě, v dobru, s Bohem v duši.
Život duchovního člověka
Skutečně duchovního člověka všechny hmotné problémy a problémky v podstatě nezajímají. On ví, že jsou to v podstatě všechno jen přeludy a iluze, které zmizí a rozptýlí se. Jak tento člověk žije? On problémy samozřejmě řeší, ale nedělá z nich smysl své existence. Navíc, bez ohledu na to, jak jej život smýká z problému do problému, on za všech okolností vždy zůstává Člověkem. Protože každý problémeček v životě není nic jiného než zkouška živočišné zavšivenosti. Proto je duchovně stabilnímu člověku prostě jedno, že má občas ty či jiné potíže. Poradí si s nimi, ale nedovolí, aby nabyly zotročující přesilu v jeho myšlenkách. Hloupý člověk podlehne provokaci své materiální podstaty a chytne se na návnadu jako oslík na mrkev a ani si nevšimne, jak se blíží k okraji propasti. Takže v podstatě každý vnější problém člověka, je jeho vnitřním problémem, osobním vnitřním konfliktem mezi ním a živočišnou podstatou. Vše je v člověku samotném! Duchovní cesta, to není park na procházky a zábavu. Když se člověk na tuto cestu vydá, musí jít k vrcholu a ne jenom dělat, že po ní jde - dva kroky vpřed a tři zpátky... Pokud je jeho rozhodnutí pevné a upřímné a víra silná, určitě se mu vše podaří.
Text je přejatý z knihy Ptáci a kámen od Anastasie Novych. Téma duchovní cesty je jako červená nit, spojující všechny knihy této autorky do jediného kompaktního celku. V každé knize naleznete podstatné informace. Pakliže cítíte, že na duchovní cestu chcete vstoupit, doporučuji začít s četbou knihy Sensei ze Šambaly, kniha první. Tam najdete vše, co do začátku člověk potřebuje. Další informace jsou v navazujících dílech a také v knize AllatRa.
