Útoky Materiální podstaty - část třetí
Z jaké pozice vlastně pozorujeme sebe a svět a na základě čeho děláme závěry? Pozorovatel nikdy nebude oddělen od pozorovaného, protože bude to sledované vnímat skrze své zkušenosti, v podstatě bude pozorovat aspekty sebe sama. Když člověk přemýšlí o světě, tak ve skutečnosti bude vždy vyjadřovat názor pouze na svou interpretaci světa, jež se zakládá na obrazu jeho myšlení a prožité zkušenosti, ale nebude to plnohodnotný obraz reality, kterou můžeme pochopit pouze z pozice vyšších dimenzí.
Porovnávání
V obvyklém stavu vědomí bude člověk vést pozorování za pomoci porovnávání, posuzování shody nebo rozdílnosti objektů v prvé řadě ve vztahu k sobě samému. V lidské povaze jsou uloženy porovnávací mechanismy, aby se člověk mohl rychleji učit, získával a osvojoval si zkušenosti, získával zručnost, přebíral styl chování a tak dále, skrze nápodobu a asociativní způsob myšlení. Díky tomu se člověk velmi rychle učí různým činnostem, modelům chování a poznává okolní svět. Nicméně toto všechno je spojeno se ztotožněním se, konfrontací, tedy s porovnáváním. Vždyť aby bylo možné něco posoudit, je třeba to porovnat s něčím jiným. A tady mnohé závisí na tom, co v Osobnosti jako Pozorovateli převládá: Duchovní podstata nebo Materiální podstata.
Porovnávání a Duchovní podstata
Když v člověku převládá Duchovní podstata, hraje porovnávání druhořadou roli. Je nutné pouze k tomu, aby bylo možné předat svou duchovní zkušenost skrze známé asociace. Je to tehdy, když sám proces poznání v duchovní praxi probíhá na úrovni intuitivního pocitu, rozšířeného vědomí a zcela pro člověka nového vnitřního chápání, kde není potřeba nic porovnávat, kde prostě existuje jasné porozumění všem procesům, které nelze objasnit za pomoci logiky. Člověk se cítí být součástí duchovního světa, částí velkého celku, opravdové reality.
Porovnávání a Materiální podstata
Když převládá Materiální podstata, Osobnost se zcela ponořuje do hry iluzí materiálního světa. Neustále se s někým porovnává v libovolných rysech (intelektuálních, profesionálních, vzhledových, porovnává typ člověka) a tak dále. Pro lepší pochopení se podívejme na typickou situaci. Když se člověk nachází v takovém stavu, tak co si obvykle myslí o svém sousedovi nebo kolegovi z práce, který má výplatu o něco vyšší a má o něco lepší pozici?
Obvykle ho porovnává se sebou, „vždyť je přeci stejný jako já, v čem jsem horší…“ a tak dále. Pýcha, vycházející z Materiální podstaty, také spouští mechanismy závisti, která vyvolává výbuchy agrese, hněvu. Člověk ze svých vnitřních omylů viní okolní lidi nebo se cítí být nespokojen sám se sebou. Materiální podstatě je vlastní vyvolávat u člověka myšlenky potlačení sebe sama, ujišťování se, že on opět v porovnání s druhými lidmi dělá něco špatně a že je v něčem horší než ostatní. V tomto případě je ale potřeba mít na paměti, že Materiální podstata je kritik, ale že Svědomí je nejlepším pomocníkem každého člověka…
Odsuzování
Co člověka ponouká k tomu, aby někoho odsuzoval? Za prvé jsou to ty převažující vlastnosti vycházející z Materiální podstaty, které jsou v něm samém. Na to je potřeba se soustředit, když se objevují podobné myšlenky na odsuzování někoho jiného. Za druhé za to mohou mnohé egoistické iluze – stereotypní programy a práce Materiální podstaty, které vyvolávají emocionální výbuchy, jež člověka ponoukají k tomu, aby někoho odsoudil. Tyto programy mají charakter typu: „mohu to udělat lépe, než někdo jiný“, „můj názor je jediný správný“ a tak dále. To znamená, že jsou založeny na egoismu, na přání tajně vládnout, velet sobě podobným, vybudovat si své iluzorní „impérium moci“ - toto všechno jsou v podstatě nástroje, s jejichž pomocí Materiální podstata člověka řídí a manipuluje s ním. Za třetí ponoukají člověka k odsouzení někoho jiného pokusy Materiální podstaty nalézt nebo vymyslet si problémy, které ve skutečnosti neexistují, ale když na ně bude člověk myslet, bude možné ho tak donutit, aby se v jeho vědomí dlouhou dobu udržely negativní obrazy. A to napomáhá tomu, aby se vytvořil návyk negativního myšlení Osobnosti, tedy ať už by člověk mluvil nebo přemýšlel o čemkoli, bude u něho vždycky všechno špatně, bude to negativní, a především to bude nekonečně dlouho odsuzovat.
Co to může mít za následek?
Tento proces soustředí a na dlouhou dobu udržuje pozornost člověka u těchto myšlenek. A pozornost to je síla, začátek procesu tvoření. Prostřednictvím koncentrace pozornosti je možné soustředit a nashromáždit určité druhy energií, jejichž exploze vede ke vzniku aktu jednání, tvoření něčeho (emocí, myšlenek, skutků, událostí) ve viditelném i neviditelném světě. To ve svém důsledku formuje osud člověka jak během života, tak i po smrti fyzického těla. Zda bude výsledek tohoto tvoření pozitivní nebo negativní závisí na volbě člověka, na jeho prioritách, na tom jakým způsobem je zvyklý každodenně přemýšlet, nakolik se umí kontrolovat a nakolik umí dát disciplínu svým myšlenkám a emocím.
Bezdůvodná agrese
Jakým způsobem Materiální podstata vyprovokuje v člověku tak zvaný stav „bezdůvodné“ agrese? Stavy „bezdůvodné“ agrese jsou u člověka časté zvláště tehdy, když se jeho myšlenky stále dokola točí okolo pýchy, když věnuje velkou pozornost boji za převahu svého „autoritářského názoru“ mezi svými blízkými a známými lidmi. V takovém člověku samozřejmě převažuje Materiální podstata, která ho činí závislým na jejich programech a mechanismech. V takovém případě se člověk stává lehko ovladatelným materiálním Rozumem skrze systém konzumních hodnot, kde se největší důraz klade na uspokojení nekonečných potřeb Materiální podstaty.
Co si o mně pomyslí druzí?
A proč člověka tolik znepokojuje a trápí, co si o něm myslí někdo jiný? To, jak sebe i ostatní lidi hodnotíme a následně to porovnáváme, ve skutečnosti vychází z materiální části člověka. Jde o pradávný instinkt být „alfa samcem“ nebo „alfa samicí“. Zvíře se vždy snaží, aby v očích soka vypadalo větší a hezčí. Proto to člověka tolik znepokojuje a trápí, co si o něm jiní myslí. Obvykle se to omezuje na přání, aby vypadal jiným, než ve skutečnosti je. Člověka trápí otázka: „A co na to řeknou lidi?“ Ale ani se nezamýšlí nad tím, kdo konkrétně by ho měl soudit? Z pýchy a přehnaného sebevědomí pramení strach člověka z názoru Materiální podstaty jiných lidí. Proč? Protože cizí kritika se v tomto případě chápe jako snížení významu vlastního ega. Nicméně toto všechno spadá do jednoho procesu: jde o boj o dominanci, o moc nad sobě podobnými. Odtud pramení křivda, stav sklíčenosti, agrese.
Být připraven
Co je třeba udělat, abychom se všem těmto situacím vyhnuli? Člověk (Osobnost) se nachází v těle a tělo je doménou Materiální podstaty. Pokud víme o možných útocích, je vždy možné podniknout protiúder. Je to jako u výzvědné služby. Pokud očekáváme, že budeme čelit protivníkovi, který je mnohem silnější než my, musíme znát množství a kvalitu jeho sil, jejich rozmístění, jeho taktiku a postupy, abychom mohli vytvořit operativní protiútok. To potom zvyšuje naše šance na vítězství. Je třeba, abys kontroloval procesy porovnávání ve tvé mysli. Je zapotřebí si co možná nejčastěji klást otázky jako například tyto: „Odkud se bere závist?“, „Co a koho porovnávám?“, „Je takové porovnávání adekvátní?“. Lidé nebývají „stejní“, každý je individuum, liší se zvláštnostmi své struktury, své genetické výbavy, svým charakterem, talentem, pílí a tak dále. Každý má své individuální zvláštnosti nejen ve své viditelné, ale i v neviditelné struktuře. Zjednodušeně řečeno každý má svoje, své trápení, svůj osud. Při projevech Materiální podstaty je samozřejmě lepší řídit se heslem: „Nesrovnávat, nechlubit se, nezávidět!“ Chovat se k jakékoli situaci z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, tedy abstrahovat se od myšlenek a emocí Materiální podstaty.
Je třeba brát situace a lidi takové, jací jsou, vždyť jakákoli situace a každý člověk v ní je dobrým učitelem. Snažit se brát z jakýchkoli skutečností, dokonce i negativních, pozitivní ponaučení. Umět být spokojen s tím, co máš. Kořen pocitu uspokojení není ve vnějším světě, ale ve vnitřním světě člověka, v jeho hlubokém přání, které vychází z duše. Pokud se člověk chce stát Duchovní Osobností, tak se o jeho duchovno starají i všechna jeho přání. Člověk musí mít na paměti, že úsilí někým se stát, ještě neznamená ve skutečnosti jím být. Hlavní je spoléhat se na to, co je uvnitř, na to, co vychází z Duše. Nežít kvůli názorům jiných „zvířátek“. Nejlepším soudcem je Svědomí. Když se pevně rozhodnete kontrolovat svoje myšlenky, je velmi obtížné si dovolit melouchařit. V člověku je důležitá čistota vnitřní upřímnosti před sebou samým. Vždyť člověk nikdy nebývá sám, vždy je s ním Bůh.
Vláda nad sebou samým
Lidé se často neobtěžují udělat si analýzu vlastního jednání, kontrolovat své myšlenky, dát jim disciplínu, začínají se vměšovat ostatním do života svými radami a poučováním. Je třeba mít na paměti, že lidé neprobírají to, co znepokojuje jejich partnera, ale to, s čím by se chtěli vypořádat sami. Jeden mudrc kdysi řekl: "Když někoho učíš, uč se zároveň sám, pak jednoho dne pochopíš, čemu vlastně učíš." Není vždy nutné zasahovat do života druhých. Vždy je ale třeba dopřát právo osobní volby každému člověku. Každý si vybírá ten život, za který se pak bude zodpovídat. Být příkladem a nést zodpovědnost za své myšlenky, slova a činy je hodné jména Člověk. Radit, když se tě neptají, a poučovat, když to nikdo nechce, znamená konat akt násilí, i když by šlo o línou a mýlící se, přesto ale Osobnost.
Co jsem udělal, že se mi toto děje?
Život bere od každého podle jeho schopností a dává každému podle jeho zásluh, přičemž nikoliv podle vnějších, ale vnitřních. Čím více měníš svůj vnitřní svět, pracuješ na sobě, zlepšuješ svoje kvality, tím více se tyto změny promítají do vnějšího světa. Pokud se člověk nachází ve stavu dominující Duchovní podstaty, pak se v sobě vyzná, analyzuje svoje myšlenky a činy v klidném a jasném stavu vědomí. Jakákoli vnější situace, provokace negativ ze strany jiných lidí, jsou pro něj signálem k osobní práci na sobě samém a možnost získat tak určitou zkušenost v sebezdokonalování. Vždyť k provokaci obvykle dochází na základě odpovídajícího impulzu, který vychází ze samotného člověka, a proto je třeba mít myšlenky, slova i činy pod kontrolou.
Vnitřní pochyby vytvářejí vnější chaos. Pevné znalosti – klid a pořádek.
Když se člověk naučí sám sebe kontrolovat, nebude čekat na vnější podnět, aby se pohnul z místa, půjde samostatně po cestě sebezdokonalování. Je třeba si pamatovat, že moudrý se učí dokonce i od nepřátel. Cílem a úkolem Materiální podstaty je odvrátit člověka jakýmkoli způsobem od toho hlavního, tedy od duchovního rozvoje, přenést pozornost na jeho „slabůstky“.
Síla Materiální podstaty je v tajnosti a skrytosti
Způsoby útoku Materiální podstaty jsou různé. Ale mají něco společného. Tyto nástrahy jsou vždy založeny na egoismu v té či oné podobě: buď jde o masochismus v podobě pomyslného sebemrskačství, sebelítost, nebo jde naopak o narcismus, tedy vyhrocenou sebelásku. To jsou dva základní extrémy Materiální podstaty. Při útocích Materiální podstaty vždy mizí proudění zevnitř ven a vzniká tlak zvenku dovnitř, což lze zřetelně pozorovat na pocitové úrovni. Pokud ty jako Osobnost usiluješ o duchovní osvobození, tak jednoduše takovým provokacím zabraňuješ. A právě to je velmi důležité, protože když pozoruješ nebo cítíš začátek útoku, tak už máš v boji s Materiální podstatou napůl vyhráno. Vždyť síla Materiální podstaty je v tajnosti a skrytosti. Pokud o tom ale víš, můžeš vždy přijmout protiopatření. Obrazně řečeno je to jako ve východních bojových uměních. Pokud jsi psychologicky a fyzicky lépe připraven než tvůj protivník, pokud znáš jeho způsob boje, zvyky, pokud včas předvídáš i ty nejmenší projevy útoku a správně reaguješ na jeho „trumfové údery“, pak máš čas na provedení protiútoku a tím tedy i větší šanci zvítězit. Je třeba předvídat ránu a včas ustoupit stranou. A pokud dokonce nemáš ani podezření, že Materiální podstata je tvůj protivník, a myslíš si, že je to tvůj partner, pak samozřejmě nemá ani cenu mluvit o tvých šancích na vítězství. Vždyť pak budeš vnímat její výpady a agresivní útoky jako svůj přirozený stav a nebudeš chápat, proč a kvůli čemu tě život tak ubíjí, proč se vždy připleteš do cesty i těm jejím nejmenším provokacím a nedokážeš ani rozlišit, co je opravdu tvoje a co už je falešné.
Čím více se nutíš k disciplíně, tím více jsi v rozporu s myšlenkami Materiální podstaty, tím více nad ní získáváš moc. Je to jako ve válce: buď ty zdoláš nepřítele, nebo on tebe. Tvůj úkol je vyhrát za každou cenu tady a teď! Čas plyne rychle, je třeba spěchat a být rychlým na cestě dobra a pevným ve svém záměru zachránit Duši.
V táboře nepřítele
Když bojovník přebývá v táboře nepřítele, nemyslí na pochoutky, rozkoš a zábavu. Je soustředěn na vítězství. Bojovník bude třikrát více ostražitým, protože je v nepřátelském táboře. Bude přemýšlet o tom, jak vyhrát tuhle válku. Pravý bojovník své hluboké pocity schovává před hříchy viditelného světa. Nedívá se se závistí, vášní a žárlivostí na cizí věci. Jeho vůle nepodléhá fantazii a zkreslené iluzi tohoto světa. Protože iluze světa je nepřátelský tábor a bída pochází z jeho pokušení. Bojovník se nehněvá, když prohrává aktuální bitvu. Protože ať jej nepřítel v době konfrontace jakkoliv sežehne, všechno bude ku prospěchu bojovníka, neboť jeho duch bude silnější, rozvážnější a jeho další skutky budou moudřejší.
Výňatek z knihy AllatRa od autorky Anastasie Novych
