Valmiki - příběh napraveného zločince
Poslyšte příběh z dávných dob, o tom, jak zloděj a vrah potkal Mudrce, od základu změnil svůj život a stal se velkým člověkem.
Kdysi dávno žil loupežník, který se živil tím, že okrádal a bez rozmýšlení zabíjel lidi, pokud projevili odpor. V té době žil na světě člověk jménem Narada. Byl to básník a hudebník. Byl proslavený svou hlubokou moudrostí. Lidé jej měli rádi pro jeho dobré rady, veselou povahu, jeho žerty a kouzelnou hudbu, kterou hrál na svém nástroji. Jednou se mudrc vydal do sousední vesnice. Cesta vedla přes les, ve kterém působil loupežník. Lidé tedy začali mudrce přemlouvat, aby tou cestou nechodil, protože to bylo velmi nebezpečné. Narada se jen zasmál: "chci pohlédnout na toho, kdo ve vás plodí strach a dělá z vás zbabělce. Je to přece jediný člověk, ale dokázal zastavit pohyb po celé cestě." Když to Narada řekl, otočil se a šel do lesa, hrál cestou na svém nástroji veselé melodie. Zanedlouho loupežník uslyšel hudbu a vstoupil na cestu. Ke svému překvapení uviděl jen neozbrojeného člověka, který si, jak se zdálo, šťastně hrál svou píseň.
Loupežník v sobě poprvé v životě pocítil nerozhodnost. Obrátil se tedy na hudebníka: " Copak nevíš, že chodit po této cestě je nebezpečné?"
Narada nepřestával hrát, sešel z cesty a sedl si vedle loupežníka, který mezitím brousil meč. Když dohrál svou melodii, zeptal se jej: "A co ty děláš v tomto lese?"
Ten mu odpověděl: "Okrádám lidi. A tobě taky hned seberu tvé poklady."
Mudrc mu řekl: "Mé poklady jsou jiného druhu - duchovní. A byl bych šťastný, kdybych je s tebou mohl sdílet".
"Mě zajímá jen materiální bohatství", oznámil loupežník.
"Materiální, říkáš?", zeptal se mudrc, vzal hrstku půdy a rozptýlil ji do větru. "je to jen prach a iluze, která hned zmizí. Není to nic ve srovnání s duchovními hodnotami, které jsou věčné. Řekni, proč to potřebuješ?"
Ten odpověděl: " Pro mou rodinu: moji matku, moji ženu, moje děti. Když jim nepřinesu peníze, budou hladovět. A já nic jiného dělat neumím."
Mudrce zajímalo: "A zeptal ses jich, jestli takovou oběť potřebují? Jestli jsou připraveni sdílet odpovědnost za tvé hříchy před Bohem?
"Nevím, dřív jsem nad tím nijak neuvažoval".
"Tak jdi a zeptej se jich, já tu na tebe počkám", navrhl mudrc a znovu začal hrát svou nádhernou melodii.
Loupežník to provedl tak, jak mu mudrc řekl. Vydal se domů a zeptal se své matky. Stará žena mu na to odpověděla: " Proč bych s tebou měla sdílet odpovědnost za tvé hříchy? Jsem tvá matka a ty jsi povinen mne živit." Jeho žena řekla: "Kde je psáno, že bych měla odpovídat za tvé hříchy? Já jsem se ničeho takového nedopustila a jsem před Bohem čistá. Nevím, jakým způsobem vyděláváš na chléb. To je tvoje věc." Když se loupežník podíval na tváře svých bezstarostných dětí, ani se jich na nic neptal. Schlíplý se vrátil zpět k mudrci: "Nikdo se mnou nechce sdílet moji zodpovědnost. Ať udělám pro rodinu cokoliv, za všechno ponesu odpovědnost jen já. Zdá se, že jsem sám. Co mám teď dělat?" se smutkem pohlédl na bezúhonnou tvář mudrce. Ten mu odpověděl: "Sejmi masku zloděje a spal ji v plameni konání dobrých skutků. Vykup zlo, které jsi učinil. Změň se a staň se Člověkem."
Z temného bludného lesa tento člověk odešel společně s Velkým Mudrcem... Pak jej lidé začali nazývat Valmiki a proslavil se jako legendární básník, autor významné staroindické epické poemy Ramajana.
Příběh z knihy Sensei ze Šambaly - kniha druhá, od autorky Anastasia Novych
