Živočišný rozum

V materiálním světě vládne jediný Živočišný rozum. Dnes dokonce i současná věda zaznamenává jeho jednotlivé projevy, viditelné především v chování komunit žijících bytostí. Počínaje třeba rozmnožováním, napadáním buněk bakteriemi a konče kolektivní migrací, agresí, sebezničením živočichů a tak dále. Mimochodem, latinské slovo „quorum“ znamená „kterých je dost“, tedy dostatečný počet komunity. Ve vědě se tento jev nazývá kolektivní rozum. Pocit kvóra (zejména se zaměřením na nadvládu, kontrolu, ovládnutí jiné hmoty nebo její zničení) ovládá mnohé procesy jak v mikro-, tak i v makrosvětě. V medicíně, například, bylo zpozorováno, jak koordinovaně a inteligentně, jako na povel, se chovají nádorové buňky. Bylo zjištěno, že když jsou vystavené působení léku, předávají si mezi sebou signály a na nějaký čas dokážou „strnout“, čímž „společně“ blokují účinek léku. Každá buňka přijímá signály od kvóra a mění své chování v závislosti na celku (kolektivním rozumu). V podstatě je to tedy rozumný organismus v rozumném organismu.

Kolektivní rozum

Nadvláda jedné hmoty nad druhou

Dnes se v oblasti biologie nahromadilo mnoho výzkumů o životě společenství včel, mravenců, myší, krys, delfínů, velkých savců, v nichž lze dobře vysledovat dominování kolektivního rozumu. Projevy dominance jedné hmoty nad druhou existují všude, včetně vesmíru. Bylo to dokonce vypozorováno astronomy i v chování planet, hvězdných systémů. Například, nedaleko od nás, v hvězdokupách Mléčné dráhy se nacházejí obří hvězdy, které jsou ve své podstatě upíři. Jedná se o dvojité hvězdy, kde jedna z hvězd na sebe jen přetahuje hmotu v podobě plynu ze svého „partnera“, který se nachází v těsné blízkosti. A pak tuto hvězdu úplně pohlcuje, čímž na určitou dobu prodlužuje svůj život a stává se hvězdou super-gigantem. Všechno se odehrává podle stejných zákonů nadvlády jedné hmoty nad druhou. A to ani nemluvím o kolektivním působení společenství planet a galaxií na procesy, odehrávající se ve vesmíru, tedy to, co dnes lidstvo ještě nemůže prozkoumat, vzhledem k nedostatečné úrovni technických možností. K těmto jevům ale dochází a dokonce i dnes můžeme najít množství nepřímých důkazů.

Člověk a Živočišný rozum

Tak tedy, podřízení se jedinému Živočišnému rozumu je vlastní jakékoliv hmotě, včetně lidské společnosti, sestávající z bytostí, které mají zčásti materiální povahu. Jediný Živočišný rozum má společný počátek (je to on sám) a své úseky v podobě kolektivních a individuálních rozumů. Obrazně řečeno, se svou víceúrovňovou strukturou a organizací je to jako samostatný organismus. Mimochodem, slovo „organismus“ pochází z řeckého slova „organon“, což znamená „nástroj, instrument“. Aby bylo snazší pochopit celou jeho složitost a soulad v řízení, uvedu jako příklad lidský organismus, který funguje jako jeden celek. Organismus má různé úrovně organizace (molekulární, buněčnou, tkáňovou a tak dále). Je v něm společný rozum (mozek), který koordinuje činnost všech jeho biologických systémů a udržuje tak život organismu. Také jsou systémy, kterým jsou podřízeny orgány. Jsou tu orgány, jejichž buňky pracují v určitém společném rytmu. Je tu buňka, jako nejnižší stupeň organické individuality, která má svoji strukturu a schopnost vlastní regenerace, existence a tak dál. Ale táž buňka je součástí orgánů, součástí soustav, součástí celého organismu. Stejně to je i ve struktuře jediného Živočišného rozumu hmoty. Je tam mnoho granularit kolektivních a individuálních rozumů, které těsně spolupůsobí jeden na druhý a vytváří tím celé systémy v mikro i makrosvětě, podřízené jedinému Živočišnému rozumu.

Živočišný rozum v člověku

Ahriman je ten, kdo má moc nad jediným Živočišným rozumem a využívá ho k tomu, aby skrze materiální filtry vyčlenil „čistou Duši“ pro svět Boha. Jak funguje Živočišný rozum v člověku? Projevuje svoji Vůli různě: skrze Živočišný princip (skrze aktivitu zadní a bočních Bytostí, když pracují v jeho režimu), skrze materiální tělo... Stojí za to zamyslet se nad tím, že se většina lidí identifikuje výhradně podle odrazu v zrcadle a myslí si, že tělo jsou vlastně oni, jak se říká - „skuteční“! 

Kolektivní rozum a jedinec

Kdyby byl člověk pouze tělo, znal by podrobně veškeré nejjemnější detaily svého ovládání a žil by tím, že by řídil desítky tisíc nejrůznějších životně důležitých funkcí a operací, které se v jeho organismu neustále odehrávají. Ale tělo, jako jediný organismus, funguje především v režimu, který je ve vztahu k vědomí Osobnosti autonomním. A co člověk vidí ve svém těle bez zrcadla? Co vidí tady a teď s otevřenýma očima ve viditelném světě? Vidí pouze to, co mu umožňují dvě „okénka“ (oči), prvotně předurčené k pozorování trojrozměrného vnějšího světa z „temné komnaty“ svého vědomí. Uvidí snad Osobnost hodně? Dozví se o sobě nebo o rozmanitosti světa takovým způsobem? Copak jsou myšlenky a emoce produktem jeho vědomí? A ví vůbec člověk, odkud a jak se objevují?

Jak se projevuje Živočišný princip v člověku

Živočišný rozum, tak či onak, neustále působí na člověka skrze své podřízené útvary – Živočišný princip, který je součástí materiálního světa. Ve většině případů to lidé ani nechápou. Myšlenky tu jednoduše jsou a člověk si myslí, že jsou jeho „vlastní“. Pro lidi je složité, aby v sobě zachytili činy a myšlenky Živočišného rozumu, když nevědí o své dvojité povaze, a samozřejmě to všechno v sobě nesledují. Následkem toho vnímají projevy Vůle Živočišného rozumu jako své myšlenky, přání, emoce a tak dál. Člověk je v podstatě svobodný pouze ve své Volbě, ale není osvobozený od myšlenek, protože jeho vědomí (Pozorovatel) je ve skutečnosti neprodukuje, pouze vybírá mezi dvěma proudy: mezi myšlenkami a stimuly vycházejícími od Duchovní podstaty (Jeho Vůle) a myšlenkami a přáními vycházejícími z Živočišného principu (jeho Vůle). To znamená, že si člověk může vybírat Vůli, která se mu zalíbila nebo ho okouzlila, a přidat k ní sílu své pozornosti, která následně vyvolá činy. To všechno je klíčový okamžik lidské Volby.

Volba

Lidská Volba

Člověk pouze vybírá, má-li přijmout tu či onu náhle vzniklou náladu, emoci, myšlenku, či nikoliv. Lidé, kteří se věnují kontrole svých myšlenek a nálad, v sobě často pozorují situaci tohoto typu:  „Kolikrát jsem zpozorovala, že je všechno jakoby v pořádku, a potom se najednou objeví negativní myšlenka nebo emoce a z ničeho nic nastoupí taková sklíčená nálada. Objevuje se apatie ke všemu, pocit vnitřního napětí, neklidu, strachu. Ale já jsem to nechtěla, děje se to zcela samo sebou, jakoby bez ohledu na má přání. To nejzajímavější ale je, že pokud začínáš jednoduše ignorovat špatné myšlenky či emoce, které se z ničeho nic náhle objevily, a cíleně se soustředíš na něco dobrého, třeba na pozitivní myšlenky nebo dobré skutky, po nějaké době ta negativita ustupuje, jako by tady ani nebyla. Poddáš-li se ale špatné náladě začneš-li se litovat a tak dál, odevzdáš-li tak svou pozornost negativním emocím, bude se taková nálada pouze zhoršovat a začne v tobě žít jako parazit a bude otravovat tvůj život. Potom je dokonce jaksi těžké pustit se do meditace, musíš se prostě nutit. Zato když již vykonáváš duchovní praktiku, najednou skutečně přepínáš na tobě blízký stav vnitřní svobody, na pocit ohromné Vděčnosti a Lásky ke všemu jsoucímu, na čistotu pocitů...“

Přepni se

Právě v tomto přepínání se, ignorování myšlenek, vycházejících z Živočišného principu, volbě a potvrzení dominance Duchovního principu je také podstata práce nad sebou. Živočišný rozum nutí lidi vzdorovat své duchovní povaze, věřit pouze prvenství hmoty, věřit pouze ve své „neoddělitelné“, „nepomíjivé“ materiální tělo. Upadá-li člověk do deprese, zabývá se „sebemrskačstvím“ nebo je naopak zahalen vidinami materiálních tužeb, v honbě za pozemskou slávou, bohatstvím a tak dál – to všechno svědčí o tom, že je v daném okamžiku, aniž by si toho sám všiml, podřízen Vůli Živočišného rozumu a je lehce ovladatelný jeho systémem. Člověk v podstatě může vysledovat okamžiky projevení Živočišného rozumu podle přítomnosti strhujících myšlenek a materiálních přání, vycházejících z Živočišného principu. Avšak za podmínky, že člověk bude sledovat projevy podobných myšlenek a přání v sobě samém a nebude se toho procesu účastnit a zesilovat jej. Ovládání lidského života Živočišným rozumem je natolik běžné, že to člověk sám prakticky nepozoruje, připisuje jeho projevy svým myšlenkám, přáním, zvykům, charakteru a tak dál. Ale zřejmé podřízení se Vůli Živočišného rozumu lze vysledovat v činech psychology tak zvaného expresivního, a navíc konajícího davu, pokud je klíčovým momentem v jeho aktivaci dominance Živočišného principu. Je to vládnutí Živočišného rozumu, jeho projevení skrze kolektivní rozum v „běsnícím“ davu, o němž bude dále psáno v dalším článku.

Text pochází z knihy AllatRa od Anastasie Novych, kde se mimo jiné dozvíte další informace potřebné k tomu, abyste i vy uměli odhalit útok živočišného principu v sobě, abyste uměli kotrolovat své myšlenky a stavy. Toto téma je rozebíráno i zde, v článku Duchovní člověk v systému Živočišného rozumu, a dále v souvisejících článcích - Vychylování protivníka a Kontrola mysli, a rovněž v sériích článků Útoky materiální podstaty (3 části).