Chrám Duše

Nezničitelný je jen ten chrám, který si člověk ve svém srdci duchovním vystavěl! Tam je ten Boží trůn, před který člověk pokládá svoje opravdové oběti: neřesti, které zavrhl, — aby už víc nehřešil! A ty neřesti jsou — povýšenost, závist, hněv, odsuzování, zloba, rozčilování, sklíčenost, strach, láska k sobě a lhostejnost ke druhým… A mnoho dalšího špatného…

Srdce duchovní je ten oltář, na kterém se zažehuje světýlko lásky nehasnoucí!

A vždyť přece jenom duše očištěná od špíny může pracovat pro Boha! A to je první překrásný dar od člověka Bohu!
A tehdy se pravidla života ustanovená lidskými zákony, — nahrazují zákony Božími, které musí člověk právě láskou srdečnou procítit a pochopit.

A Láska Boží — nezná hranic! A neexistuje taková síla, která by mohla zabránit uskutečnění Vůle Boží!

Je možné takové předstoupení před Bohem, kdy člověk otevírá celou duši — a jeho srdce je otevřeno pro Lásku Boží! Až když tohle člověk pozná a uvidí na vlastní oči, přesvědčuje se, že vždycky byl a pořád je před Milujícíma Očima Boha!

Až tehdy se lidská povýšenost definitivně podřizuje!

Zatím ve tvé mysli kypí bouřlivé myšlenky o spravedlivém a nespravedlivém… Ale klid a láska ve tvém duchovním srdci může až tehdy nastat, až ho, očištěné, otevřeš pro Krista, — a až Kristus do tvého srdce vejde!

… Ano, člověk v sobě může nahradit odsuzující rozum — všeodpouštějící Božskou Láskou!

Úryvek z článku: Podobenství o životě duše na Boží Dlani