Chlapec a Mudrc
Osobní volba hraje v životě člověka důležitou roli. V myšlenkách vždy převládá to, k čemu není Osobnost lhostejná. Člověk by měl častěji pozorovat situaci v sobě, to, o čem přemýšlí, a ptát se, co si tady a teď volí: utrpení tohoto světa nebo Věčnost pro sebe a svoji Duši? Vždyť v životě je nejdůležitější spása svojí Duše. Když člověk spasí svoji Duši, spasí i sám sebe. Život, a to i ten nejdelší, velmi záhy končí, a končí náhle. Každý jeho okamžik v materiálním světě neúprosně hltá čas. Mimochodem ruské slovo „ad“ (v češtině znamená „peklo“ – pozn. překladatele) znamená v sanskrtu „být, hltat, pohlcovat“, nebo řečeno staroruským jazykem „žrát“. Tento materiální svět dříve lidé považovali právě za místo, které dnešní náboženství nazývají peklem, a bylo zobrazováno v podobě nestvůry, která požírá lidi, jejich osudy a Duše. Ale pokud si člověk dnem i nocí přeje spásu své Duše, každý den na sobě pracuje, dává mu to šanci dostat se navždy za hranice materiálního světa, za hranice utrpení a neustálého převtělování.
Aby bylo možné svoji Duši spasit, je třeba tímto přáním žít. Musí to být jediná vládnoucí touha člověka v jeho životě, nezávisle na okolnostech jeho osudu. Člověk ovšem obvykle, i když stane na duchovní cestě, tak po ní jde s nákladem mnoha banálních, pozemských přání, mezi jejichž pokušeními je pro něj těžké udržet to jediné přání vycházející z Duchovní podstaty. Proto jeho otázky často vycházejí z rozumu. Na toto téma znám jedno dobré podobenství.
„Jeden mladý člověk přišel k Mudrcovi, který seděl v pozici lotosu na břehu řeky. Rozhodl se, že mu dokáže svou úctu a že mu ukáže všemi možnými způsoby, že je připraven stát se jeho učedníkem. Mladík považoval za nezbytné zeptat se ho na otázku, na kterou, podle jeho názoru, Mudrc určitě odpoví a tím na sebe obrátit jeho pozornost. Mladík se ho tedy zeptal: „Co mám udělat pro to, abych se stal Moudrým a abych spasil svoji Duši?“ Oproti očekáváním mu Mudrc však nic neodpověděl stejně jako ostatním lidem, kteří k němu téměř celý den přicházeli, dávali mu otázky, stěžovali si na problémy nebo jednoduše vyjadřovali svou úctu k němu. Mladý člověk se rozhodl, že dá najevo svou houževnatost a pokaždé, když se někdo Mudrce na něco ptal, opět mu pokládal svoji důležitou otázku.
Ale Mudrc, stejně jako předtím, stále mlčel.
I stalo se, že k večeru přišel k Mudrcovi sedícímu v pozici lotosu chudák s těžkou nůší a zeptal se, po jaké cestě má jít, aby došel do nejbližšího města. Mudrc se rychle zvedl, vzal si chudákovu nůši na svá záda, odvedl ho na cestu, ukázal mu směr a podrobně mu vysvětlil, jak se dostane do města. Potom se vrátil a znova usedl, aby meditoval. Mladíka to natolik udivilo, že se začal Mudrce pokorně vyptávat: „Jak je to možné? Proč jste odpověděl tomuto člověku na světskou otázku a věnoval jste mu tolik času, a já vám celý den pokládám důležitější otázku o spáse Duše a vy jste mi nic neodpověděl?“
Mudrc vstal a pohybem ruky mladíka vyzval, aby ho následoval na břeh řeky. Zašel do vody. Mladík ho nechtě následoval, ačkoli voda byla chladná a foukal velmi nepříjemný vítr. Mudrc zašel do značné hloubky. Obrátil se k mladíkovi a nečekaně ho chytl za ramena. Potom chlapce ponořil celého i s hlavou pod vodu a to nehledě na mladíkovy zoufalé pokusy, aby se mu vysmeknul z jeho silných rukou. Nakonec Mudrc mladíka pustil a ten se hned vynořil, začal lačně lapat po dechu a vůbec se nemohl vzduchu nasytit. Mudrc se ho klidně zeptal: „Když jsi byl pod vodou, co sis ve svém životě nejvíc přál?“ Mladík bez rozmýšlení odpověděl: „Vzduch! Chtěl jsem jenom vzduch!“ Mudrc upřesnil: „Jenom vzduch? Možná že bys dal v ten okamžik přednost bohatství, slávě, potěšení, významnosti mezi lidmi a moci nad nimi?“ Mladík téměř vykřikl: „Cože?! Toužil jsem pouze po vzduchu a myslel jsem jen a jen na něj! Bez něho bych umřel!“
Mudrc spokojeně pokýval hlavou a odpověděl mu: „Takže aby se stal člověk Moudrým, musí si stejně silně přát spasit svoji Duši, jako si přeje dýchat vzduch, aby spasil svůj život! To musí být tvůj jediný cíl, za který musíš ve svém životě bojovat. Musí to být tvá jediná snaha ve dne i v noci. Pokud na sobě budeš pracovat, abys spasil Duši, se stejným úsilím, jako jsi bojoval pod vodou o svůj život, určitě se staneš Moudrým a Spasíš se!“ Když mu řekl tato slova, začal vycházet ven z vody, v níž zůstal stát mladík, který díky jeho slovům prozřel. Nevšímal si už ani chladu ani nepříjemného větru. Když došel Mudrc až na břeh, ohlédl se a řekl: „A světskému člověku s nůší jsem pomohl pouze proto, že dnes byl jediný ze všech, který opravdu hledal to, na co se ptal.“
Text v doslovném znění přejat z knihy AllatRa.
