Změněné stavy vědomí - část 1
V počátcích, když si lidé něco přečtou o meditacích a začínají s nimi pracovat, se někdy stává, že ji uskutečňují, mírně řečeno, na pouhých představách. V některých případech se lidé domnívají, že provádí meditaci, ve skutečnosti ale prakticky zůstávají během dne v obvyklém stavu bdělosti a vůbec se neobtěžují nějakým přepnutím do jiného stavu vědomí. Proto je během té činnosti často napadají myšlenky o každodenních záležitostech, o jejich současné práci, každodenním životě, denních prožitcích a tak dál, tedy nejrůznější odvádějící myšlenky. Někteří lidé namísto meditace zase propadají spánku.
Převážně poté, co se během pracovního dne velmi unavili, a potom si sedli, že se budou věnovat meditaci. Spánek, jak je známo, je také jeden ze změněných stavů vědomí. A tito lidé tento stav chybně považují za meditaci, jelikož do toho vkládají takové „houževnaté úsilí“, v tom smyslu, že se donutili meditovat, nehledě na únavu po pracovním dni. Samozřejmě u toho pak nepociťují fakticky žádné výsledky. Pro tyto, a nejen pro ně, jsou určeny tyto základní informace o tom, co ve skutečnosti meditace je, co v praxi znamená změněný stav vědomí. Jaké stavy změněného vědomí existují a čím se od sebe liší.
Prvotní techniky meditace
Pro takové změněné stavy vědomí, jako je například právě spánek nebo meditace, je typické absolutní uvolnění těla, myšlenkový klid, polospánek. Ale to je pouze ukazatel počátku změněného stavu vědomí, potom již přichází rozdělení: na ty, co se pohrouží do meditace (vědomé ovládání jemných procesů neviditelného světa), a ty, co se pohrouží do spánku (nevědomý stav). V počátcích práce s meditacemi je dobré, aby se lidé pochopili, vyznali se v tom, co je elementární autogenní cvičení, naučili se uvolnit tělo a kontrolovat své myšlenky. Aby se naučili dlouho udržet pozornost na jedné věci, a teprve potom mohou přistoupit k praktikování meditace, tedy ještě hlubšího ponoření se do změněného stavu vědomí. Potřebují si osvojit prvotní techniky meditace, které jsou popsané v knize Sensei ze Šambaly. 1.díl a v dalších knihách této série, teprve potom si již mohou začít osvojovat základní duchovní praktiky.
Mozek a různé pracovní režimy
Jak je známo, činnost mozku je spojena s elektromagnetickými vlnami. Mozek může pracovat v různých režimech, pro každý z nich je typický konkrétní psychofyziologický stav vědomí. Člověk jako Osobnost může, díky koncentraci své pozornosti, ovládat několik takových stavů vědomí. V každodenním životě se člověk nejčastěji nachází v jednom ze stavů, kterému se ve vědeckých kruzích říká bdělost. Vědci provedli měření elektrické aktivity lidského mozku a nazvali stav aktivní bdělosti beta-rytmem (β-rytmem). Jeho rozsah činí od 14 do 35 Hz, napětí 10-30 μV. Beta-vlny patří k rychlým vlnám a jsou nízko amplitudovým kolísáním celkového (souhrnného) potenciálu lidského mozku. Tvar vlny na elektroencefalogramu připomíná, hypoteticky, „trojúhelníky“ se špičatými vrcholky. Beta rytmus zachycují převážně při činnosti čelní a centrální oblasti mozku. Když ale člověk zaměří pozornost na něco nového, neočekávaného, na nějakou zaslechnutou informaci, intenzivní rozumovou činnost, silný emocionální podnět, pak se tento rytmus zvýší a může se šířit do dalších částí mozku. Beta-rytmus je typický pro činnost mozku při rozumové práci člověka, při jeho emocionálním napětí, při působení nejrůznějších impulsů.
Přeladění
Měli bychom poukázat na to, že ve skutečnosti pro mozek vůbec není typický takový pojem, jako únava. Musíme jednoduše rozumět, jak pracuje a pohotově přechází z jednoho typu činnosti na jiný, musíme umět kvalitně a ve vhodnou dobu měnit stavy svého vědomí. Každodenní život je neustále spojen s psychologickým „přeladěním“ člověka, na čemž, mimochodem, také závisí i celkový stav organismu. Na člověka během dne působí nejrůznější vnější faktory, takové jako například zvuk, světlo, o to už nemluvím o vlivu neviditelného světa. To všechno představuje každodenní impulsy, které tak či onak působí na fyziologické a jiné procesy činorodosti člověka. Nadměrné rozrušení, hněv, podrážděnost, psychologická únava jsou doprovázeny napětím svalů tváře, šíje, rukou a tak dál. Napnutý sval zároveň také představuje generátor dráždivých impulsů.
Úkolem člověka, který provádí autogenní cvičení, či se připravuje na vykonání meditace, je omezit tok dráždivých signálů. Proto se usazuje do vhodné, pohodlné pozice v tichu (vylučuje zvuky – podněty), zavírá oči (vylučuje působení zdrojů zrakových impulsů), přepíná pozornost od různých všedních myšlenek, prožitků, neklidu na vnitřní klid, ticho (tedy dle možnosti vylučuje bezprostřední působení neviditelného světa). Dále se soustředí na uvolnění svalů (vylučuje ještě jeden kanál vzrušení), potom úplně dosahuje stavu absolutního klidu. Tak člověk přelaďuje režim činnosti své psychiky a tedy i nervové soustavy. Díky takovému „přeladění“ se může sám ovládat s pomocí přesných myšlenkových autopříkazů (autoraportů).
Disciplína myšlenek a koncentrace pozornosti
Disciplína myšlenek člověku odkrývá velké možnosti. Ve stavu meditace může ovládat mechanismy, při jiných stavech (včetně stavu bdělosti) své mnohovrstvé energetické konstrukce nedostupné. Samozřejmě je u něj při správném vykonání meditativní techniky možné pozorovat duchovní vzestup, prozření, rozvoj intuitivního vědění a také „vedlejší účinky“ jako přibývání sil, dobrá nálada, zvýšení tvůrčího potenciálu, což se také pozitivně projevuje na celkovém stavu člověka. Je důležité všechny tyto mechanismy chápat. Pozornost při meditaci je jako elektrický proud v síti: co k němu budeš připojovat, to bude fungovat. Proto je důležité udržovat koncentraci pozornosti na hlavních procesech, které se odehrávají při meditaci.
Prvotní etapa
Obrazně můžeme člověka, věnujícího se duchovní praktice, přirovnat k vojenskému letci, plnícímu bojový úkol v nadzvukové stíhačce. Zpočátku si pilot na zemi natrénuje všechny činnosti na leteckém (pilotážním) trenažéru – imitátoru letu v letadle. To je totožné jako u člověka, který si právě začal osvojovat prvotní etapy meditace. Konkrétně proces uvolnění, oproštění se od postranních myšlenek, pohroužení se do stavu meditace, prvotních vjemů na úrovni fyzického těla, například tepla v oblasti slunečního pleteně, či lehkého mravenčení v oblasti čaker, či pohyb energie po rukou a tak dál. Tuto etapu je možné nazvat jako prvotní: od holých teoretických představ o meditaci, do získání prvních praktických návyků.
Druhá etapa
Druhou etapu při osvojování meditativních praktik bychom mohli obrazně přirovnat k získávání praktických zkušeností pilota přímo ve vzduchu, když se posadí do bojového letounu a trénuje se v letu. Tady začíná chápat, že řídit letadlo ve vzduchu není vůbec totéž jako provádět tatáž cvičení na trenažéru na zemi. Podstatný rozdíl je v technice provedení a v pocitech, chápání procesu letu, životě v naprosto jiném prostoru – ve vzduchu. Podobně jako pilot i meditující jedinec vnímá podstatný rozdíl mezi teoretickými poznatky a těmi praktickými, kdy provádí každodenní vnitřní práci nad sebou, provádí kontrolu svého Živočišného principu. Člověk se začíná měnit. To hlavní je, že samotná meditace je pouze nástroj! Jinými slovy začíná v běžném životě kontrolovat své myšlenky, starat se o jejich čistotu, sledovat své psychologické reakce, nepřipouští ve svém vědomí žádná negativa. Když člověk nekontroluje své myšlenky, všichni mohou za jeho nezdary a trápení, všechny odsuzuje, je s mnohým nespokojený, všechny poučuje, i když svými radami se v životě neřídí, a tak dál. Když člověk začíná pracovat nad sebou, nevěnuje pozornost vnějším, ale svým vnitřním příčinám, proč právě tak a ne jinak, vnímá a reaguje na okolní svět. Člověk začíná chápat, proč podléhá vnějším provokacím a jak je třeba odvádět pozornost od svých četných egocentrických tužeb, nepříjemností, agresí Materiální podstaty, jak se přepínat na Přední bytost, na hluboké vnitřní pocity, vycházející z Duše, jak zůstávat na duchovní vlně.
Když pak člověk nad sebou samostatně pracuje každý den, neomlouvá svoji Materiální podstatu, pak se mu i v meditacích odhaluje naprosto nová úroveň vnímání. Začíná chápat, co je to meditace, začíná pronikat do tohoto, pro něj zcela neobvyklého procesu. Člověk se učí pracovat a přebývat ve zcela jiném stavu vědomí, odlišném od bdělosti i spánku, tedy v praxi začíná pociťovat ten rozdíl ve stavech vědomí, chápat svět prostřednictvím hlubokých vnitřních pocitů, intuitivní Znalosti, které nejsou produktem logiky.
Třetí etapa
A nakonec třetí fáze. To když pilot plní v nadzvukové stíhačce bojový úkol. Tehdy již nepřemýšlí o mechanismech fungování letadla, jednoduše vše vykonává automaticky. Nemyslí na ten neobyčejný prostor, v němž se nachází, ale tím prostorem žije. Pilot cítí každý pohyb letadla a jeho pozornost se soustředí na to hlavní – na splnění bojového úkolu. Stejně tak je to u člověka, který se vážně zabývá duchovními praktikami. V této fázi se stává jeho kontrola nad Materiální podstatou zvykem, automaticky spouští mechanismus meditace přesným myšlenkovým příkazem a provádí meditaci samotnou výhradně vnitřními hlubokými pocity bez jakýchkoli myšlenek. Mechanismus duchovních praktik (za podmínky seriózní práce jedince nad sebou v každodenním životě) přivádí člověka na zcela jinou úroveň vnímání, včetně 4., 5. nebo 6. dimenze z pozice Pozorovatele od Duchovní podstaty. Začíná poznávat známý svět hmoty, svět jemných energií, a to výhradně hlubokými vnitřními pocity, a ne za pomoci logiky a materiálních myšlenek.
Nové vnímání
Vždyť myšlenky jsou materiální produkt, nic víc. A duchovní, hluboké vnitřní pocity – to je naprosto jiná kvalita vnímání, zcela jiné uchopení všezahrnujících Znalostí, to, co lidé nazývají osvícením. Na té straně člověk získává podivuhodnou jasnost a přesnost vnímání procesů, k nimž tam dochází. Avšak po meditaci, když se člověk pokouší objasnit to, co prožil, jiným lidem, chápe, že není možné hodnověrně předat za pomoci obvyklých představ asociací to, co na té straně cítil. Díky tomu si uvědomí, že i v běžném životě existuje podstatný rozdíl mezi reálnými procesy a hrou rozumu – těmi asociacemi, s nimiž manipuluje logika z pozice materiálního chápání světa. Ano, když to všechno člověk začíná poznávat v praxi, dotýká se skutečné reality, uvědomuje si, proč je tak důležitý každý prožitý den, strávený duchovní prací nad sebou samým, proč je tak důležité, jakým myšlenkám a záležitostem každodenně věnuje sílu své pozornosti. Vždyť všechno má nevyhnutelné důsledky, v první řadě pro Duši a Osobnost člověka. Živočišná podstata Osobnost ukolébává nejrůznějšími iluzemi, zahaluje vědomí hustou, mlhavou clonou materiálního bytí. Tuto mlhu může rozehnat pouze osobní duchovní růst člověka, kdy díky svým získaným zkušenostem začíná chápat, co je to skutečná realita.
Duchovní růst
Obrazně můžeme proces duchovního růstu člověka, jeho sebekontrolu a sebezdokonalování přirovnat k vytvoření podmínek pro růst semínka stromu, zasazeného do země. Semeno, kdysi jako část plodu, uzrálého v atmosférickém prostředí (nebi), je jako Duše a země jsou vnější pozemské podmínky pro Duši, tedy naše myšlenky a skutky v materiálním světě. Jaké si vytvoříme podmínky (připravíme- li suchou, zmrzlou či přespříliš zavlaženou půdu, či vytvoříme-li normální podmínky pro růst semínka) pro náš duchovní rozvoj, takový výsledek získáme. Vždyť pokud se nebudeme starat o semínko, může zahynout a nebude žádný strom, ani žádné plody. Budeme-li se o semínko starat, bude mít šanci prorůst ze země, proniknout do sféry vzduchu, kde již bude zakoušet působení naprosto jiného prostředí, odlišného od země. Při tom si ale ještě bude ochraňovat své kořínky v zemi, bude i nadále pociťovat její vliv, ale již ne tak jako dřív, ale v nové kvalitě. Jinými slovy, při životě člověka v trojrozměrné dimenzi má Osobnost možnost duchovně se rozvinout a dosáhnout splynutí s Duší, to znamená odejít na Věčnost. Ovšem, „semeno“, „země“, „strom“, „nebe“, „poznání“, „rozvoj“ – to všechno jsou slova z lidských asociací, jelikož, jak jsi v praxi, když člověk začíná skutečně poznávat jiný svět a pronikat do něj, chápe mnohem víc, než je možné vyjádřit slovy.
Meditace je nástroj, s jehož pomocí se spouští systém, obrazně řečeno, duchovní navigace složité konstrukce člověka. To pomáhá opravit směr pohybu podle kurzu, mířícímu ke konečnému cíli (duchovnímu osvobození), vyhnout se nejrůznější odkloněním na cestě a dosáhnout zlepšení kvality pohybu. A protože je člověk živá energetická konstrukce, pak v důsledku využívání mnohokrát vyzkoušených nástrojů dochází k jejímu zdokonalování, a to díky duchovnímu rozvoji samotného operátora řízení – Osobnosti.
Současné poznatky vědy o změněných stavech vnímání
Ve vědě se v současnosti zcela nechápe důležitost procesů, k nimž dochází ve stavu meditace. Vědci zatím považují samotnou meditaci za stav „klidného bdění“, za pomoci v současnosti dostupné techniky pozorují v lidském mozku zvláštní frekvenční rytmus – alfa-rytmus, který se nejvíce projevuje v oblasti zátylku (vedle epifýzy (šišinky)). Vědci se shodli na tom, že alfa-rytmus odpovídá rytmickému kmitání potenciálu s frekvencí od 8 do 13 Hz (průměrná amplituda 30 – 70 μV). V meditaci se tento rozsah skutečně pohybuje od 7 do 13 Hz. Musíme ale také vědět, že když si člověk připouští myšlenky a věnuje jim pozornost, zmenšuje tento rytmus amplitudu kmitání, tedy slábne, nebo se úplně ztrácí a nahrazuje ho jiný rytmus. Je zajímavé, že 7 a 13 jsou významná čísla v mytologii mnohých národ
Mytologie - záznamy znalostí o viditelných a neviditelných světech
V symbolice tajnovědy sedmička poukazuje na sedmou dimenzi, pro člověka důležitou v jeho duchovním plánu. V mytologii ji spojovali s charakteristikou idey Vesmíru, využívali ji jako hlavní číselné označení v popsání světového stromu, plného božských panteonů, univerzální charakteristiky téměř všeho, co se u různých národů světa zaznamenává v mytologickém kosmu. Je zajímavé, že při vykonávání určitých duchovních praktik někdy meditující sleduje procesy a jevy, které se asociativně odráží v základu některých mýtů. Lidé v dávné minulosti, zřejmě aby nějakým způsobem předali dalším pokolením své duchovní zkušenosti, zachycovali nejvýznamnější momenty prostřednictvím asociativních obrazů právě v mýtech, legendách, jinotajích, pověstech. Lidem se v určitých meditacích odhalí, řekněme, ne zcela obvyklé uspořádání světa. Jak ho vysvětlit těm, kdo nevědí o existenci procesů v neviditelném světě? Pouze s pomocí asociací, srozumitelných posluchači. Nakonec, mytologie národů světa je vlastně pokus lidí zaznamenat znalosti o viditelných a neviditelných světech, poznatky minulosti a duchovní zkušenost lidstva v asociativních podobách, srozumitelných pro další pokolení. A číslo 13?! Vždyť, kromě toho, že označuje plný kruh síly (12 + 1), tak je to ještě zvláštní číslo, například v geometrii prostoru (např. 13 Archimédových těles)... pokračování v knize AllatRa, na straně 475.
Materiály pocházejí z knihy AllatRa od autorky Anastasie Novych